CESTA K CELISTVOSTI

Je pondělní ráno, krásný den a poslední dny cítím, že procházím další vnitřní proměnou. Uvědomuji si spoustu věcí, že je ani nestíhám psát do deníku.

Podle mě se v životě učíme propojovat zkušenosti do celistvosti a proměňovat v přítomném okamžiku minulost v lásku a tím měnit i budoucnost. Vybíráme si budoucnost nebo si ona vybírá nás a my se jí pak otevíráme, abychom se vystavili dalším zkušenostem, které můžeme také prosvítit.

Zda to děláme vážně či vesele, je naše volba. Vážně či vesele, uvolněně či v napětí, jako muži či ženy, jako bohatí či chudí, v manželství či singl … Každá tato volba nám dává příležitost k růstu, rozkvětu, obnově i k poskytování osobitých darů.

Podle mě žijeme v úžasné době s nekonečnými možnostmi. Dosud to bylo o přežití. Rodiče nás vedli způsobem, který nám podle nich měl umožnit přežití. Matky nás chtěly úzkostlivě ušetřit bolesti, kterou ony zažívaly. Jenže dnešní doba už není o přežití. Dnešní doba je o nových paradigmatech, o novém vědomí, o nové kvalitě života, o spolupráci a propojování, o léčení minulosti a otevírání se nové budoucnosti a tvoření hojnosti.

A tohle nové pojetí a fungování v novém světě nás rodiče naučit nemohli. Žili v jiné době, která po nich vyžadovala něco jiného.

Krize vždy poukazuje na to, že to staré již nefunguje. Proto je potřeba to dosavadní přehodnotit, transformovat, naučit se něco nového a na jiné úrovni vědomí. Dříve to byla dobrovolná příležitost pro některé lidi, dnes nás nová energie vesmíru „nutí“ k posunu na novou úroveň všechny. A tempem celkem vysokým. Není divu, že se z toho některým točí hlava a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Obzvláště pokud žili především v hlavě, odříznuti od těla, od emocí, od své duše a s uzavřeným srdcem.

Abychom se dostali na novou úroveň vědomí, musíme se s důvěrou celému procesu odevzdat, uvolnit se do této proměny, aniž bychom rezignovali nebo naopak bojovali, příliš se snažili a tlačili. Uvolnit se do těla, za mysl, do celého energetického pole a otevřít srdce. Potom do našeho života a vědomí začne proudit světlo. Tímto dostáváme jedinečnou příležitost tvořit, nikoli jen přežívat. Stáváme se vědomým tvůrcem.

Je dobré vědět, že přicházející světlo posvítí i na věci, které se nám nebudou líbit – u nás samotných i ve společnosti. Půjdeš do odporu a projektování na druhé? Do oběti, stěžování si, do stresu a napětí? Do boje na sociálních sítí? Nebo se naopak s důvěrou otevřeš světlu a dovolíš svůj vlastní posun? Tím přispěješ i k posunu celé společnosti. Jak říkal Mahátma Gándhí „Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě“.

Tento přechod vyžaduje upřímnost k sobě, autentičnost v osobním projevu a odvahu. Dám příklad. Otevírám se této transformaci už nějakou dobu a zažívám něco, co bych nazvala „zázraky“ v různých oblastech života. Pravidelně medituji a otevírám se do světla.

Přesto jsem se jednoho nedávného rána po meditaci propadla do velmi nízké vibrace. Nemělo cenu, abych se tohoto stavu snažila zbavovat. Jenom bych bojovala a kladla odpor. Byla to stará pochybnost hluboko ve mně uložená. Nejdřív jsem to vůbec nechápala a pak jsem se vypsala do deníku, sedla si na zahradě do zeleně a dovolila si v tom být a zároveň nechala přicházet léčivou energii přírody.

Uvědomuji si, že to není nic jiného než jeden z propadů, který také pomine. Důležité je si připomínat, že je potřeba opět zvednou svoji „letovou hladinu“ a nenechat se stáhnout do hlubin. Pomohlo mi to, že jsem si sedla na příjemné místo v přírodě, s tím pocitem jsem zůstala a nesnažila se ho zahnat, zlikvidovat ani do něho padat. A on se přijetím sám rozplynul. Neuvěřitelná alchymie života. Tak jednoduché a přitom tak náročné, když to s námi zacloumá a postavíme se na odpor.

Na světlo se dostala stará zkušenost, naplněná sebe pochybnostmi. Ani nemusím vědět, kde vznikla, abych z ní mohla vyrůst a rozpustit ji ve svém podvědomí. Následně mi začaly přicházet úžasná potvrzení a ukazatelé pro další cestu. Cítila jsem, že má sebejistota v daném tématu velmi vzrostla.

Bojem bych tento vnitřní blok, tuto energii pochybností zatlačila ještě hlouběji. A pokud bych si namlouvala, že jsem v pohodě, že se nic nestalo, zdánlivě sebejistá, aniž bych si připustila hluboko uložený stín, tak bych jen něco předstírala a divila se, že se nemůžu posunout dál.

Jako lidé, kteří si na něco stěžují, na dobu, na druhé a projektují svoje vlastní stíny ven. Není divu, že jsou potom plní strachu, malého sebevědomí a frustrace ze současné doby. Vlastní stíny je stahují dolů a neví o tom.

Proto je tak důležité, abychom si uvědomovali, jakou transformací a s ní spojeným vývojem k novému vědomí procházíme. Abychom v sobě probouzeli odvahu a upřímnost sami k sobě. Potom ucítíme, že nás něco většího vede k nové kvalitě života. DO ŽIVOTA V LEHKOSTI A RADOSTI.