DOKONČOVAT, ABYCHOM SE MOHLI OTEVŘÍT NOVÉMU.

Dokončovat je důležité, abychom se mohli otevřít novému životu, novému vztahu, novým příležitostem, nové hojnosti, nové kvalitě …

Cesty lidí jsou různé. Některé se propojí s cestou druhého na delší čas, jiná setkání jsou kratší či velmi krátká. Jsme sociální bytosti a kontakt s druhými potřebujeme. Zaprvé proto, že v dnešní době člověk sám nic velkého nedokáže, potřebuje tvořit týmy, zadruhé protože základní princip života je spolupráce a zatřetí protože právě při setkání s druhým poznáváme, KDO JSEM? (na povrchu i v hlubších vrstvách).

Bohužel však vztahy, které skončily, nemáme často ukončené v sobě, a tím zvyšujeme životní zátěž pro další životní cestu a jde se nám potom více ztěžka. Myslíme si, že je to věkem. Podle mé zkušenosti je to tou zátěží, kterou jsme za ta léta postupně nasbírali a nepustili. Proto považuji dokončování za tak důležité.

Dokončování, které uvolní emocionální zátěž v našem těle, v naší mysli. Potom můžeme cítit s přibývajícími léty více lehkosti, více pokory, více radosti z čistého bytí a mít dostatek vitality i ve vyšším věku. Co to znamená dokončovat? Podrobněji to probírám na svých seminářích pro ženy nebo pomáhám, hlavně ženám, uvolnit emocionální zátěž na individuálních terapeutických sezeních.

Stručně bych dokončování vyjádřila asi takto. Jakmile vztah (rodič, dítě, partner, kamarádka, domácí zvířátko ap.) je vnitřně emocionálně čistý, tak proudí v mém srdci láska, i kdyby ten druhý už nežil nebo nebyl součástí mého běžného života.

V minulosti mohlo dojít k emocionálním zraněním, vzájemným nepochopením, nedorozuměním, „nárazům“, šlápnutím na „kuří oko“. Jsme lidé se svoji lidskou nedokonalostí, se svými vzorci a filtry, kterými sebe, druhé i svět vnímáme. Ve hře je i momentální stav a situace všech zúčastněných. Do vztahů vstupujeme se svojí jedinečností i se svými dosavadním příběhem a filtrem nahlížení.

Právě proto tato dvě jedinečná ega na sebe občas narazí. Někdy se tou individuální jedinečností obohacujeme, jindy nás vyhodí nečekaně z rovnováhy, někdy toto setkání dokonce bolí. Dokončování čehokoli v životě, tedy i vztahů, není o tom, že bychom měli za tím vším zavřít dveře a dělat, že to neexistuje nebo si cokoli „malovat na růžovo“ a snažit se druhému zalíbit.

Jde o to si uvědomit, jak se při pomyšlení na situaci či dotyčného člověka cítím ve svém srdci, jaké emoce ve mně vzpomínka vyvolává. A pokud to není „čistá láska“ a odpuštění bez potřeby pomlouvat, dělat naschvály, omlouvat sebe či druhého, pokud se stále cítím obětí, tak potřebuji v sobě emoce vyčistit.

Já to dělám tak, že otevřu téma/ránu, dostanu se pomocí techniky „cesta“ do svého srdce a potom vše vyčistím a pustím. Následně jednám či nejednám v tomto rozpoložení, kdy mě vede vlastní srdce. V případě jednání si s dotyčným vše vyjasním buď osobně nebo písemně nebo v terapii.

Osobní vyjasnění vyžaduje celé srdce a odvahu, protože v té chvíli se otevírám ve své zranitelnosti a nevím, jak druhý zareaguje. Ani nemám záměr druhého přinutit k nějaké reakci. Prostě vyjádřím sebe. V té chvíli nebojuji, netaktizuji, nemanipuluji, nesnažím se, aby druhý pochopil (své jednání či mě). Neventiluji na něho svůj emocionální přetlak. Důležité je, že to čistím v sobě. U některých témat doporučuji emocionální čistění nepřímo v terapeutickém procesu.

(Od)puštění emocionální zátěže by mohla vyjadřovat tato slova: „Teď to mám v sobě čisté“. Zaplaví mě v srdci hřejivý pocit. Pouštím. A na dotyčného, na situaci i na sebe mohu pohlížet úplně jinýma očima. Je to úplně něco jiného, než kdybych si říkala: „Teď jsem mu to řekl, teď jsem mu to nandala“ a zažívala pocit zadostiučinění.

Jakmile cítím v srdci lásku a v duši klid, pak ji mohu vyzařovat směrem ven a jsem volná. A ten druhý může či nemusí moji lásku cítit a přijmout. Je to jeho volba. Já mám dokončeno a „uklizeno“. Tím se otevírá prostor pro novou kvalitu života či vztahu. ŽIVOT V RADOSTI, LEHKOSTI A LÁSCE.