EMOCE

KRÁLOVNA PROMĚNY. EMOCE A JEJICH DARY. EMOCE DÁVAJÍ ŽIVOTU ŠŤÁVU. EMOČNÍ ZATÍŽENÍ Z MINULOSTI ŠŤÁVU ŽIVOTU BEROU A OSLABUJÍ. JAK TUTO ENERGII UCHOPIT? JAK SE POMOCÍ EMOCÍ DOSTAT DO SVÉ SKUTEČNÉ SÍLY? JAK KOMUNIKOVAT EMOCE VE VZTAHU, ABYCHOM MOHLI S PARTNEREM RŮST V LÁSCE?

ENERGIE EMOCÍ MUSÍ TÉCI. JAK TO UDĚLAT, ABY UVOLŇOVALA A TVOŘILA? JAK POZNÁM, ŽE JSEM V OBĚTI?
Už je to pár let zpátky. Tehdy jsem vedla semináře na pozitivní myšlení. Přesně to vidím. Byli jsme doma v obývacím pokoji, manžel, naše dvě dospělé dcery a já. Tehdy mě něčím pořádně rozčílili, už si nepamatuji čím. Ale energie musela ven :-). A slova přicházela ve smyslu: „Už toho mám dost, …., jsem pořádně rozčilená (a to bylo opravdu vidět), …, vůbec se ke mně nepřibližujte nebo budu „kousat“… nepočítejte, že budu teď pozitivní. NEJSEM pozitivní, NECHCI být pozitivní a NEBUDU pozitivní. Jsem naštvaná a to pořádně …“ Všimněte si, že v tom vůbec není: „Ty jsi hrozný, ty za to můžeš, ty jsi mě naštval, ty bys měl pochopit, … “ Ani: „Když děláš ty hrozné věci, tak se cítím ….. (prostě mizerně)“. Zkrátka není to obět. Ne, že bych neznala i svůj stav oběti, ale v této chvíli jsem byla ve své síle, aniž bych napadala. Zůstávala jsem otevřená ve svém srdci a velmi bdělá, co se ve mně děje. A účinek. Zaprvé rodina zůstala ve své síle i ve svém srdci také. Emoce proběhla během krátké chvíle a byla pryč. Já v sobě ucítila klid a pocit lásky. Začala jsem se usmívat a rodina také. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli. Samozřejmě bylo potřeba si některé věci mezi sebou ještě ujasnit, ale to už proběhlo v klidu. Nestačí totiž jen emoce uvolnit, ale i provést změny, na které emoce upozornila. Uvědomit si, co potřebuji, co mi chybí? A to také jasně komunikovat. A najít způsob, jak své potřeby naplnit. Ano, jak své potřeby naplnit, nikoli, jak ty druhé donutit, aby mi je uspokojili. Byla to tehdy pro mě velká zkušenost formou vlastního prožitku. Velké uvědomění. Více na seminářích pro ženy.

MALÉ DĚTI JSOU VE VYJADŘOVÁNÍ SVÝCH EMOCÍ VELMI OTEVŘENÉ A ÚPŘÍMNÉ. Někdy dokonce nevědomě vyjadřují „emoce rodičů“, aby uvolnily napětí v ovzduší. Krásnou a velmi poučnou pro mě byla zkušenost s vnučkou Elinkou, když byla malá, cca 5 let. Byla to zkušenost trochu děsivá, ale dopadla naštěstí dobře. Vzala jsem si opět k nám děti, Elinku a mladšího Vilímka, a hezky jsme si hráli. V jedné chvíli jsme se přesunuli z obýváku kousek na chodbu vedle ložnice. V rychlosti jsem chtěla zavřít dvěře, ale můj intuitivní hlas mě včas zastavil. Elinka stála vedle dvěří a svůj drobný prstík měla opřený mezi panty. Až mi zatrnulo, když jsem si uvědomila, co se mohlo stát, kdybych ty dveře v této rychlosti a síle zavřela. Naštěstí mě intuice upozornila a já jsem ji prstík „pouze“ přivřela. Nic se s ním nestalo, ale cítila nepříjemný tlak a samozřejmě se lekla. Začala křičet a zlobit se na mě. Ani mi nechtěla prstík ukázat, ale já tušila, že je v pořádku. Seděla jsem stále na zemi a provinile se omlouvala: „Eli, promiň, já nechtěla“. Rozlobeně odsekla, odešla do ložnice i s Vilímkem a práskla dveřmi. Seděla jsem na chodbě a s vděčností se modlila a děkovala pánubohu. Za chvíli jsem promluvila k zavřeným dveřím: „Promiň, Eli, já opravdu nechtěla a moc mě to mrzí“. Elinka jen zlostně zavrčela a odmítala se se mnou bavit. A tak jsem zůstala v tiché meditaci a prostě s ní v tom byla, i když za zavřenými dveřmi. Žádné uklidňování, že bude dobře, že se jí to zahojí, že se vlastně nic nestalo apod. Nic takového. Jenom jsem v tom s ní byla. Trvalo to asi 5 minut, což mi v té chvíli připadalo jako věčnost, a otevřely se dveře. Vyšla Elinka i s Vilímkem a úplně klidně, radostně a láskyplně, jako by se vůbec nic nestalo, povídá: „Babi, půjdeme si hrát?“ A tak jsme se chytli všichni za ruku a pokračovali ve hře. Moc jsme si to užili a byla jsem bohatší i o velkou zkušenost s emocemi. Do své „sbírky“ jsem přidala další věc, za kterou jsem vděčná.

EMOČNÍ ZÁTĚŽ Z MINULOSTI. Emoční zátěž z nezpracované minulosti potřebuje trochu jiný přístup. Vyžaduje jakýsi emoční detox. Pokud není emoční zátěž vědomá a uvolněná, může se projevovat somaticky, můžeme ji projektovat do druhých lidí nebo se může projevovat i v nepříjemných snech apod. Většinou si ji neseme i do vztahů, které jsou touto starou emoční zátěží zatížené. Může se projevovat i tím, že jsme příliš v hlavě, odpojené od těla, od své přirozené vášně…
Na emoční zátěž doporučuji individuální přístup. Třeba i se mnou :-).

EMOCE A VNITŘNÍ PODOSOBNOSTI. Jakmile se naučíme komunikovat se svýmí vnitřními „podosobnostmi“, které mají emoce, poznáme, co je trápí, co potřebují, před čím nás chrání…
Naučíme se také rozpoznávat, kdy jsme ve své síle vnitřního středu a ve spojení se srdcem, a kdy jsme naopak v oběti. Často vůbec netušíme, že v oběti jsme. Od tohoto rozpoznávání je už jenom krůček ke schopnosti dostávat se do rovnováhy, znovu a znovu, kdykoli nás život se svými lekcemi rozhodí, aby nám umožnil další růst. Kdykoli budeme překračovat svoji známou zónu komfortu a vstupovat do neznámé změny. Je to další podoba SEBELÁSKY a SEBEVĚDOMÍ. Více na seminářích pro ženy.

EMOCE A VNITŘNÍ HARMONIE. S čím větší zátěží jsem žila, tím více jsem se pro úspěch čehokoli (v práci, ve vztazích, …) „musela“ snažit a potom uvolňovala nevědomé napětí v pláči nebo ve výbuchu emocí. Čím více emoční zátěže jsem z těla uvolnila, tím větší harmoniii zažívám v životě, ve vztazích, ve svém těle i psychice. Mám v sobě i v životě větší jasno a moje životní role (jako dcera, partnerka, matka, tvůrčí podnikatelka, čarodějka ap.) se přirozeně doplňují. Čím více jsem projasnila emoční tělo, tím jasněji jsem v kontaktu s celkem i se svou duší. Občasné výkyvy z rovnováhy ani mě nemíjí, protože život miluji a mám potřebu poznávat nové krajiny vnější i vnitřní, ale přirozeně se vracím do rovnováhy, jako by mě něco vedlo. Více na seminářích pro ženy.

A ještě k tomu pozitivnímu myšlení. Pozitivní myšlení je podle mě osobní postoj v situaci, kterou si nebarvíme na růžovo, vidíme ji jasně, i s výzvou, kterou přináší a zároveň věříme, že vše dopadne dobře. Pozitivní myšlení není o tom, být stále nadšená a prožívat jen radost. Pozitivní myšlení je i schopnost přijímat rozmanitost emocí včetně smutku, vzteku apod. Pozitivní myšlení věří v život, v jeho sílu, v sílu víry i v sílu, kterou nosíme uvnitř sebe. Optimista věří, že najde řešení, že najde pomoc, že existuje cesta tam či ven … Znám veselé pesimisty a může být i smutný optimista.

Přeji ti, abys v sobě našla svoji autentickou sílu a sebedůvěru a věřím, že mé semináře nebo individuální podpora k tomu mohou také přispět. 
ENERGIE MUSÍ TÉCI, JINAK VZNIKAJÍ BLOKY A POCIT ODDĚLENOSTI.