Zdravé sebevědomí a záměr v běžném životě.

Prázdniny s vnoučaty aneb ZDRAVÉ SEBEVĚDOMÍ A POUŽITÍ ZÁMĚRU V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ. 

Umět si stanovit hranice. Vzala jsem si na několik prázdninových, velmi teplých, dní vnoučata. Elinku (8 let) a Vilímka (6 let). Nejen že jsme si ten čas spolu hezky a kreativně užili, zároveň to pro mě byla taková několikadenní meditace :-), Začalo to už tím, že před nástupem k nám, se začal postupně hroutit původně naplánovaný pobyt  u mé sestry na chatě, což zapříčinilo několik nepříjemných okolností. Flexibilně jsem vytvářela nový program a byla vystavena několika výzvám. Moji mamce, která se těšila na pravnoučata, jsem navrhla několik náhradních variant, aby je přesto mohla vidět. Ani jedna však pro ni nebyla optimální. Reagovala tak, jak reagovala a zatím co bych dříve pociťovala nepříjemnou nespokojenost ve smyslu: „No, zase mě nechápe…“, tentokrát jsem pro ni měla pochopení. Pochopení pro to, že se snaží ve změněné situaci dosáhnout uspokojení svých vlastních potřeb. Také bych se na jejím místě snažila. Na druhou stranu jsem si byla vědoma mých vlastních sil a možností. Proto jsem nepřistoupila na její návrhy, které byly pro děti nezajímavé a pro mě náročné, jen aby byl v rodině klid.

Vesmír mi posílal podporu. Ještě krátce před prvním dnem s dětmi jsem byla nucena udělat pár důležitých změn. Ale vyplatilo se mi zachovat klid a postoj důvěry a vesmír mi posílal podporu a nejrůznější inspirace. Můj muž (dědeček Elinky a Vilímka) měl být většinu času mimo domov, ale nakonec to vyšlo tak, že jsme si ho s dětmi krásně užili. Elinka a Vilímek jsou děti, které mají opravdu materiální hojnost a nejen rodiče, ale i další příbuzní je berou na finančně náročné a zážitkové dovolené. Já měla ve svém životě vždy tendenci vystupovat z davu a dělat věci trochu jinak než ostatní, a tak jsem tohoto svého rysu využila, když jsem uvažovala o náplni programu pro děti. Měla jsem dost nápadů a informací, kde se co zajímavého děje a zároveň jsem si ponechala dost prostoru na případné změny podle aktuálních potřeb dětí.

A měla jsem také JASNÝ ZÁMĚR! Fungování se záměrem mi pomáhá nejen k úspěchu v mých projektech, ale pomohl mi i tady.

MŮJ ZÁMĚR:   

• Chci dát vnoučatům něco, co jim mohu dát právě JÁ (a ne kopírovat druhé), aby to bylo jiné než jsou zvyklí.
• Chci, abych si to s nimi užila a ne být „vyflusaná“ sebeobětováním.
• Chci je vrátit zdravé a v pořádku.
• Chci, aby to nebylo moc drahé.
• Chci, aby byl čas na zážitky, kreativitu, ale i na relaxaci a pohodu.
• Chci dát prostor i dědovi, abych podpořila jejich vzájemný vztah (a ne je fixovala jen na sebe).
• Chci, aby jim jídlo, které uvařím, chutnalo.
• Chci podporovat jejich sebevědomí a rozvíjet talenty.
• Chci, aby se v těch extrémních vedrech mohly dostatečně osvěžit.
• Ráda bych si s nimi četla pohádky.

A nyní, jak to dopadlo v praxi.
Program obsahoval:
Návštěva Pohádkového statku u Plzně. Majitelem je můj bratranec, tak jsme zároveň podpořili dobré rodinné vztahy. Třikrát návštěva bazénu, kde kromě osvěžení a blbnutí došlo i k podpoře sebevědomí Elinky a Vilímka a k dalším pokrokům ve vodě a plavání. Dále návštěva největšího Aquaparku v ČR (Čestlice). Zde jsem si při společné jízdě s Vilímkem na tobogánu namohla svůj zadek, když jsem se intenzivně odrážela při extrémních zpomalení v dolní části. Vilímek začal již na tobogánu odhodlaně volat: „Takhle babi už ne, příště jedu sám!“ Ten bolavý zadek stál za to odhodlání, které se v původně bojácném Vilímkovi probudilo a opravdu to jel pak sám a měl ze sebe radost :-).

Cestu v autě na výlety začínaly děti typickou větou: „A kdy už tam budem?“ Ale pak jsem začala číst pohádky a ty je tak zaujaly, že si o ně večer řekly sami.

Pobyt u nás podpořil v dětech i vztah ke zvířatům díky našemu kocourovi Mikimu. Ten si děti velmi oblíbil, obzvláště Elinku, která má v sobě cit pro kočky.

Další program bylo kreativní odpoledne, kdy jsem děti nechala hrát na inženýrského konstruktéra speciálních drahých aut a na paní architektku speciálního městečka. I když jsem si uvědomovala, že je moje podpora důležitá, tak jsem oficiálně byla v roli jejich asistenta a pomocníka. Občas jsem použila některé koučovací principy a byla svědkem jejich vlastní nádherné kreativity, která jim přinášela radost. Používali jsme krabice z tvrdého kartonu, nasbírané krabičky (obaly) různých velikostí, barevný papír, barvy, štětce, lepidla a drátky.

Napsala jsem, že mým záměrem bylo užít si to s nimi a nekončit vyčerpáním. K tomu tedy patří i společný úklid. Jak to udělat, když je úklid nebaví? Motivací a hrou :-). Po ukončení kreativní části vypadal zahrada jak skladiště. Ale stačilo říci: „Než začneme dělat něco dalšího (věděly co), jdu uklízet a VYHAZOVAT. Tady máte dvě krabice a co chcete zachovat, odneste do své krabice. Nebylo třeba něco více říkat, šlo to rychle a ještě jsme si to užili :-).

V noci jsme spali na zahradě ve stanu a před spaním si četli pohádky. Kocour Miki tam byl s námi.Ale poslední den bylo potřeba uklidit stan, vynosit věci, vyfouknout matrace ap. Stačilo navrhnout způsob zábavy a následovat jejich vlastní zajímavé nápady, jak úklid provést. Byly velmi kreativní, efektivní a vyblbli jsme se 🙂

Na hodinu jsme zašli i na sobotní akci ve Slaném, kde si vyzkoušely jízdu na hoverbordu, elektrickém autíčku a dalších atrakcích.

Součástí pobytu u nás byla i tzv. „bojovka“. Je to moje specialita, kterou pro ně připravuji v různých podobách od malička a ony ji milují. Slíbila jsem jim, že bude i tentokrát. Ale ouha, já na to zapomněla, neměla ji ani připravenou, ani nakoupené drobnosti, které najdou na různých stanovištích po splnění úkolu. A navíc byl večer a já byla unavená. Co bylo mým záměrem? Neoddělat se a mít čas i na odpočinek. A v tomto duchu jsem začala zjednodušovat. Místo pracných psaníček se šňůrkami na pověšení mě napadlo vzít barevný papírek a prádelní kolíček na připevnění. Místo vytvořené mapy, jsme na každý lístek napsala další místo hlednání. Místo drobných sladkostí na cestě, byly zajímavé a hravé úkoly a místo pokladu na konci „bojovky“ byl v pytlíčku bonbón a stokoruna. Prý to byla dosud nejlepší bojovka podle slov Vilímka a mě stála minimum času a námahy. A mohla jsem se vyspat 🙂

Stejně tak jsem poslední den oznámila, že si beru prostor a čas na nic nedělání, protože si potřebuji odpočinout. Bylo úžasné pozorovat, jak se přirozeně vytvořil volný prostor pro fotbal s dědečkem., který už byl zase doma. Žádné: „Taky by jsi s nimi měl něco dělat, nejen já.“ Prostě si beru čas na odpočinek. Úplně přirozeně ohlášené a přirozeně přijaté.

A tak to bylo celou dobu. Meditativně jsem vnímala jejich aktuální stav i ten svůj a následovala to. Žádné hádky, žádné napětí, čas i na zklidnění a pohodu. Radovaly se i z toho, co se jim povedlo a v čem se překonaly. A tyto děti, které mají všechno, se radovaly ze stovky, kterou si musely „vybojovat sami“.

Moc jsem si to s dětmi užila. Ano, byla jsem unavená, ale nějak jinak. A co je „bomba“, tohle vše stálo jen 3.200 Kč pro 4 osoby! Z toho Aquapark 1.600 Kč. Sice jsem sama vařila, ale to bych pro nás dělala tak jako tak. Vařila jsem jednoduše a chutně. Největší pochvala byla: „Jé tohle je jako to dělá maminka“ 🙂 Takže jde to i levně. Na prožitek a pocit hojnosti není třeba velké kvantum peněz. Chce to být kreativní a uvolněný. A být prost touhy po dokonalosti. Pak vše může dokonale plynout. Dá-li bůh.

Tu kostru programu jsem vytvořila, ale vlastní obsah jsem nechala, aby tvořily děti. Já jsem poskytovala jen podporu a pár popudů.

ZÁMĚR POMÁHÁ, LPĚNÍ NA SVÉ PŘESNÉ PŘEDSTAVĚ BRZDÍ 🙂

Věřím, že i tebe toto sdílení v něčem inspirovalo, milá ženo, i když ještě nejsi babičkou.

V každém případě jsi zvána na seminář pro ženy s tématem ZÁMĚR A HOJNOST V ŽIVOTĚ ŽENY, milá krásná ženo. Naladíme se na HOJNOST hezky žensky a pozveme ji do našeho života a plně se ji otevřeme 🙂   
                                                                                               S láskou Jarmila 🙂