Být ženou je dar. Proč si tolik nevěříme?

Proč si tolik nevěříme a hledáme stále někoho nebo něco, co nám naši hodnotu potvrdí? Kde se v nás ženách vzal ten vzorec, že si musíme lásku a potvrzení své hodnoty zasloužit? S úžasem vnímám ten božský zázrak v kombinaci s nádherným ženským darem. S láskou pozoruji moji kočku Máju s jejími třemi koťaty a dávám ji podporu. V jejich kočičích očích cítím vděčnost a obrovskou důvěru k člověku.

Kocour si přišel, „zasel“ a odešel. Kočka sémě přijala a poskytla své tělo pro uzrání plodu. Po narození nových životů opět poskytla své tělo pro výživu a ochranu mladých životů, které se staly středobodem jejího počínání. S obrovskou trpělivostí tato, před tím divoká a hravá, kočka přistoupila ke svému poslání a dělá to výborně. A pak je to opět ona a instinkty v ní, které vedou koťata do života a učí je přežít. Cítím obrovskou úctu a respekt k ní i k božskému záměru, a také k ženskému principu v ženách.

Proboha, proč my ženy chceme mužům a celému světu stále dokazovat, že jsme stejně dobré a schopné jako muži? Proč si tolik nevěříme a hledáme stále někoho nebo něco, co nám naši hodnotu potvrdí? Kde se v nás ženách vzal ten vzorec, že si musíme lásku a potvrzení své hodnoty zasloužit? Co takhle raději z hloubi duše přijmout, že být ženou je dar a kráčet životem jako žena, která lásku vyzařuje a vyvolává. Samozřejmě, že i žena může být úspěšná a podnikat, ale s muži opravdu soutěžit a bojovat nemusí.