NOVÁ ÚROVEŇ SEBELÁSKY, ke které nás život vyzývá.

NOVÁ ÚROVEŃ SEBELÁSKY NEBO TAKÉ NOVÁ ÚROVEŇ VĚDOMÍ, KE KTERÉ NÁS ŽIVOT NEUSTÁLE VYZÝVÁ. (z mého deníku 2019)

Žiju si celkem spokojený a naplněný život a přesto mě život vyzývá, abych se posunula dál. Uvědomuji si, jak obrovská inteligence spočívá v mém těle a jak srze tělo mohu dostávat velmi důležité zprávy.

Některé projekty, které jsem si připravila a které mi připadají jako zajímavé nápady, se mi najednou nedaří realizovat, jak jsem chtěla, a najednou ztrácím trpělivost. Možná, že to znáš také, milá ženo? Divím se, jak to že se v některých věcech nemohu posunout dál nebo je nedokážu dokončit? Jak to, že mi přichází do cesty překážky?

A pak se nořím do svého nitra, komunikuji se svým tělem, které na moji upřímnou pozornost začíná reagovat a dostávám velmi důležité zprávy. Wow. Uvědomuji si, že ta netrpělivost, ta neochota přijmout to, že vše přichází v ten správný čas, je vlastně také určitým druhem nedostatečné sebelásky. Je potřeba dovolit, aby téma záměru nebo spíše jeho vibrace dozrála ve mně, než se manifestuje v mém životě.

Nejde o pasivní čekání a nic nedělání. Naopak, k dozrávání pomáhají první nebo další konkrétní kroky. Kladu si otázku: „Jak to že já, která se už v tolika oblastech přijímám, která jsem na cestě k sebelásce ušla takový kus cesty, se opět setkávám s tímto tématem?“

Také se zamýšlím nad tím, že je ženskou přirozeností nechávat věci trpělivě dozrát. Jsme-li těhotné, je to pro nás přirozené a nechceme rodit předčasně nebo těhotenství nějak urychlovat. Respektujeme těch 9 měsíců, kdy  v nás plod zraje, po celou dobu ho živíme a věnujeme mu láskyplnou pozornost dokud nedozraje do stádia, kdy je schopný opustit zázemí matčina lůna.

Jak to, že v jiných oblastech tu ženskou trpělivost nedokážu projevit? Možná proto, že nemám přesně vymezený čas a začnou se vkrádat pochybnosti. A možná z úplně jiného důvodu. V každém případě si uvědomuji, jak mé vlastní tělo umí vnímat, když se chci dostat někam, aniž bych nechávala tuto kvalitu v sobě dozrávat. Začne se projevovat jakási tíha na mém těle a cítím se oslabená. To, že si na svá bedra naložím více než je zdrávo, nemusí být jen to, že si na sebe beru zátěž někoho jiného.

Může se to týkat i příjemných věcí, které je třeba pustit. Může to znamenat, že to chci zvládnout sama, místo abych se otevřela vyššímu vedení a nechala se vést. Spojuji se se svým nitrem a najednou mi přicházejí velmi zajímavé vhledy, zajímavé informace. Už tím ve mně něco nového dozrává a mé tělo se uvolňuje.

Najednou nějaká síla vede mé kroky a ukazuje mi cestu. Najednou věci do sebe zapadají a plynou. Říkám si: „Tohle plynutí přece znám. Tohle pro mě není nic nového.“ Jenže život mě vede na novou úroveň vědomí, kde jsem ještě nebyla. Znovu se setkávám s případným vnitřním odporem, který může mít nejrůznější důvody, od strachů vyplývajících z minulých zkušeností přes strach z nepřijetí okolím apod.

Opět se potřebuji přijmout i se svými pocity a strachy, nové kvalitě se otevřít a přijmout v sobě její nový rozměr. A pokud nepřichází podpora z okolí, od blízkých lidí ani od společnosti, mohu požádat o vyšší podporu s vědomím, že na to nejsem sama. Respektovat svoji cestu a jít dál. A právě toto se v mém životě odehrálo.

Díky této zkušenosti si ještě více uvědomuji, jak je důležité propojit se se svým nitrem skrze své tělo. Jak je důležité umět číst poselství, které přináší tělo a emoce, i poselství, které přichází z tzv. vyšších sfér, pakliže jsme propojené se svým tělem a se zemí.

Ráda přináším tyto zkušenosti a tento rozměr i do seminářů pro ženy, protože je to něco, co náš život obohacuje. Je to něco, co umožňuje, abychom byly v tzv. plynutí. Je to něco, co umožňuje, abychom byly v souladu s tělem, myslí i srdcem. Život nás neustále vyzývá, abychom se posunuly na novou úroveň vědomí, na novou úroveň sebelásky.