PARADOXY ŽIVOTA + O DUŠI

Film „Elvis“ na mě velmi zapůsobil. Uvědomuji si na něm hru života. Jak například není jednoduché postavit se za sebe nebo se autenticky vyjádřit, protože to vyvolá nebo může vyvolat „nápravné“ reakce puritánů, kteří se tím cítí ohroženi.

Autentickým vyjádřením nemyslím dát „autenticky“ někomu přes hubu nebo si dělat, co chci bez ohledu na druhé. Myslím tím životní situace, kdy se skrze člověka chce vyjádřit tvůrčí síla a druzí v tom vidí něco „zkaženého“ jen díky svým vlastním pokrouceným filtrům.

Také si uvědomuji, že skrze některého člověka a jeho život prochází obrovské množství životní síly a musí se s ní naučit zacházet, jinak ho zničí. Skrze jiného člověka tolik síly neprochází, tím pádem v podobném ohrožení není, ale také nedisponuje tak velkou tvůrčí silou a nedosáhne tak velkého úspěchu. A obě varianty jsou v pořádku.

Také si umím představit, že pád z velké výšky úspěchu může být mnohem více bolestivý než pád z malé výšky. To ale ještě není důvod k tomu, abychom létali jen při zemi a nevznesli se výše. 

Ve filmu bylo krásně ukázáno, jak manažer pomohl Elvisovi vzlétnout hodně vysoko, aby dal světu svůj velký talent. Zároveň zavřel Elvise do „zlaté klece“ a Elvise i celou situaci finančně i citově zneužíval.

Zaujaly mě scény, kdy se malý Elvis nechal okouzlit a inspirovat temperamentem a hudbou černocha, který nádherně zpíval píseň, kterou Elvis převzal, nahrál a vydělal obrovské peníze, o kterých se černošskému zpěvákovi ani nezdálo. Možná byl tento černošský zpěvák ve svém životě šťastnější, kdo ví. Ale Elvis se stal zase svojí hudbou nesmrtelným.

Co tím chci říci? Že nás utváří úplně všechno. A ty nejtěžší a bezvýchodné situace v životě jsou podle mě ty, kdy jsme ztratili svou duši. Spojení se svou niternou podstatou, s tou nemateriální, která nás propojuje s celým nekonečným prostorem a s druhými lidmi. Která nám od narození vdechuje naši (pozemskou) jedinečnost. Která nám pomáhá přetvářet jakoukoli životní zkušenost v moudrost. Která je určující pro to, abychom se cítili sami sebou.

Díky své duši víme, KDO JSME. Díky své duši nacházíme svou životní cestu a poslání. Díky své duši jsme schopni se s druhými propojit více než jen povrchně a tělesně.

Kolem 40 roku věku se duše hlásí obzvláště silně ke slovu, aby nás připravila na „cestu zpátky“. Aby nám pomohla „splatit dluhy“. A pokud jsme spojení se svou duší ztratili, budeme se cítit velmi osamoceni až ztraceni, možná i velmi zmateni, nechápajíce, co se to vlastně děje.

Duše má zvláštní způsoby, jak nás zavolat zpátky, někdo je nazývá životními „budíčky“. Přichází v podobě nemocí, nehod, depresí, rozpadu vztahu, nejrůznějších ztrát a propadů.

S duší se však můžeme spojit i nedestruktivními způsoby. Například formou klidných i pohybových meditací. Důležité je, abychom se zastavili a ponořili se do hloubky svého nitra.

Při ztrátě spojení s duší jsou mnohé životní situace, obzvláště ty náročné životní lekce, příliš bolestivé a vytváří velké vnitřní napětí. Mohou být tak bolestivé, že nemáme kapacitu proměnit zkušenost v moudrost a následně tuto moudrost vnést do tvůrčího procesu.

Bývají tak bolestivé, že hledáme nejrychlejší cestu ven pomocí alkoholu, omamných prostředků a drogy, léků, nevázaného sexu, nebo tím, že své napětí vykřičíme na děti, na manžela, na „kolemjdoucí“, na podřízené v práci a nebo toto napětí necháme v sobě působit proti sobě a tím vnitřní bolest zvětšujeme.

Dalším únikem bývá smrt, která pomůže odejít z tohoto světa, z této pozemské bolesti, když už je toho na nás příliš.

Mimochodem neuvolněné napětí vzniklé z frustrace, strachu a ztráty spojení s vlastní duší i s duší celku stojí za vznikem války nejrůznějšího druhu, včetně války na sociálních sítích.

Při ztrátě spojení s duší neumíme zacházet se svojí životní agresivitou. Naše agresivita je životní síla, která může být použita v pohybu, ve sportu a nejrůznějším tvůrčím způsobem. Ale může se také proměnit v ničící a bezohlednou agresi, která uzavírá srdce, zatemňuje mysl a znehodnocuje vlastní lidskou hodnotu i lidskou hodnotu druhých lidí.

Ztráta spojení s vlastní duší a i s duší celku může mít osudové následky. A zároveň může být spojení s duší skrze slzy a bolest opět obnoveno a vstát z popela, který zůstane po vybití lidského utrpení.

Jsou ale méně bolestivé cesty, jak toto spojení s duší obnovit a žít jej v běžném životě. A tím také povznést své dosavadní vědomí na vyšší úroveň.

Jak dlouho chceme ještě trpět, než pochopíme ?!? ……….

Nestačí vědět a přijímat informace, i když i ty jsou důležité. Rovněž je přínosné pochopit, že kritické myšlení je důležité pro budování, při realizaci nejrůznějších plánů, protože nám pomáhá uvidět slabá místa a zvládnout je. Kritické myšlení je však zcela něco jiného než kritika vycházející ze zatemněné mysli, ze strachu, z vnitřního napětí, která se stává osobní agresí, která je následkem odpojení od duše. 

Informace, které k nám přicházejí z venku, a které necháváme vpouštět do svého života můžou být důležité, ale i zdeforované, matoucí, zahlcující, vyvolávající strach, pocit bezmocnosti, frustraci, zkrátka zatemňující mysl.

Ale i ty důležité informace mají jen takovu hodnotu, kterou jim dáme uvedením do praxe. A tato hodnota může být praktickou zkušeností dokonce zmnohonásobena nebo naopak devalvována.

Záleží na každém z nás, jak ji použijeme, z jakého vědomí, v jakém okamžiku, v jakém kontextu a s jakým záměrem. Záleží i na tom, zda budeme ve spojení s vlastní duší, s duší toho druhého a s duší celku.

Pak budeme do života a jeho proměn vstupovat s odvahou srdce. Pak budeme vnášet své osobní dary – bez povýšenosti, bez vnucování, bez snahy druhé měnit podle našich představ. Pak budeme přispívat k tvůrčí změně a spoluvytvářet hojnost. Pak se budeme moci této hojnosti také otevřít a nechat ji do svého života přicházet.

Jak říkali již moudří lidé před mnoha a mnoha lety: „Šedivá je teorie, zelený je strom života“.

Vstoupíme-li však do života, budeme ztrácet svoji nevinnost. Budeme zažívat větší či menší vrcholy i pády. Občas šlápneme vedle a druhého zraníme nebo on zraní nás. Budeme narážet na sebe, na své slabiny a zranitelnost, ale také rozvíjet svou vnitřní sílu a učit se znovu a znovu otevírat svá srdce.

Budeme poznávat, že neuspěch je součástí úspěšné cesty k cíli. A k tomu všemu budeme potřebovat nejen mysl a svůj záměr, ale také srdce a důležité spojení s duší. Budeme vyživovat svou osobní odvahu díky tomu, že se potkáme tváří tvář se svými strachy a navážeme s nimi spojení.

Dál nás povede naše duše. Díky bolesti i radosti budeme zvětšovat kapacitu svého srdce. Bude to právě spojení s duší, které nám umožní, abychom si byli vědomi nadčasových hodnot a žili a jednali v souladu s nimi, tzn. v souladu se svojí skutečnou podstatou a na nové úrovni vědomí.

Naše vnímání života se promění do prožitku vděčností s oceňováním života v jeho pestrosti, barevnosti, hojnosti a mnohovrstevnatosti. Ve spojení s duší vnímáme život jasněji, v lásce, lehkosti a větší radosti, protože duše nás vede. Už na to nejsme sami. A proto máme i odvahu stát se změnou, kterou si přejeme a ke změně přispívat.

Cítíme spojení se sebou i s celkem a vnímáme hodnotu své osobité životní cesty i jedinečnost ostatních.

Tančíme v rytmu života, jeho změn a jsme stále součástí životních cyklů růstu i zastavení, radosti ze života i malých každodenních smrtí, než doplujeme do konečného osvobození a vykoupení. Svému životu dáváme hlubší smysl.

Spojení s duší může probíhat během každodenních činností, v tanci, na procházce přírodou, při pohybové či klidové meditaci, při „rozhovoru s božskou silou“, která nás přesahuje, v umění …. i v ženském kruhu. Netřeba v tom hledat nic složitého. Stačí se zastavit, zaměřit pozornost dovnitř, spojit se s hlubokou moudrostí vnitřního zdroje ….

Ráda vytvářím bezpečné pole pro ženy, kde můžeme toto magické propojení s duší navázat a zažívat, vyživovat a krásně si v lehkosti a radosti užívat. Sama se vždy předem vědomě a s pomocí šamanských technik propojuji s duší celku, aby nás během celé akce podporovala tak, jak právě každá žena potřebuje.

Ve spojení s Velkou duší podporuji ženy, aby se dostaly na novu úroveň vědomí, která umožňuje tvořit život v lásce, radosti a lehkosti. Ráda vedu malé skupiny, ve kterých se stávám mediem mezí Velkou duší celku a jednotlivými ženami.

Ráda poznám i tebe a tvoji jedinečnost, milá, krásná ženo. Přijď mezi nás, třeba i s kamarádkou :-)).

Více na seminářích pro ženy nebo při individuální podpoře.

MILUJI ŽIVOT A PŘIJÍMÁM HO SE VŠEMI JEHO VRCHOLY I PÁDY.