PROČ SE CÍTÍME PRAVDOU DRUHÉHO OHROŽENI?

Mít pravdu je otázka našeho úhlu pohledu, našich filtrů, skrze které se díváme na sebe, na druhé a na svět. Je to něco osobního a náš úhel pohledu může být různě veliký. A co když se setkají dvě úplně jiné pravdy?

Jsme ochotni se otevřít pravdě toho druhého? A proč tolik prosazujeme a hájíme tu svoji „pravdu“? Proč za ní tolik bojujeme? Proč se cítíme „pravdou“ druhého ohroženi?

Jeden z důvodů je, že je součástí naší identity, našich mnohdy nelehkých zkušeností. Je součástí naší osobnosti a pokud svoji hodnotu odvozujeme od své pracně budované osobnosti, budeme svou pravdu bránit jakýmikoli prostředky. Je to pro nás potom otázka „života a smrti“ (symbolicky).

K tomu, abychom se mohli otevřít pravdě druhého, musíme otevřít své srdce. Potřebujeme uvolnit emocionální zátěž uloženou v těle. Potřebujeme vědět, kdo ve své hloubi duše skutečně jsme. Říká se tomu i sebeláska nebo „vědět, kdo jsem“ nebo „být si vědom své skutečné hluboké hodnoty“.

Být ve spojení s tímto zdrojem znamená být ve svém středu. A z toho středu už stačí jen malý krůček, abychom se otevřeli pravdě druhého, abychom rozšířili své vědomí, abychom se nechali obohatit, abychom se popřípadě omluvili (sobě nebo druhému), abychom popřípadě svoji vlastní pravdu rozšířili nebo projasnili. Abychom skutečně toho druhého uviděli.

Jakmile se setkají dvě různé pravdy s otevřeným srdcem, je to vždy další posun vědomí. Růst ke světlu. Rozpuštění našeho stínu. Otevření se větší pravdě než je ta naše.