Čím jsem starší, tím více si užívám života a svého ženství se vším, co k němu patří. 

Svoji přirozenou ženskost jsem v sobě měla vždycky, jen jsem ji nevyživovala, nedoceňovala, nežila vědomě.

Nebyla jsem si plně vědomá ženských darů, hodnoty i mocné síly, kterou v sobě každá žena nese. Mnohem více jsem se, jako mnoho jiných žen, zaměřovala na vzdělání, na rozvoj svých schopností a na dosažení rovnoprávného postavení v „mužském„ světě, aniž bych pořádně věděla, co vlastně chci.

Toužila jsem po uznání, respektu i lásce a očekávala, že toto naplnění přijde odněkud z venku. Hodně jsem se učila, pracovala, snažila se chápat druhé, pomáhat jim apod. Přesto byla výsledkem emocionální nerovnováha, opakující se pocit, že nejsem dost dobrá, frustrace, ztráta vitality a zdravotní potíže.

Přestávala jsem si věřit, byla plná nevědomého vnitřního napětí a vzteku a nevěděla si s tím rady. Občas jsem přestávala „zářit“ a radovat se ze života.

Měla jsem partnera a dvě zdravé děti, fungující rodinu, dobrou práci, byla celkem dobře finančně zajištěná. Dosáhla jsem mnoha studijních i pracovních úspěchů, uměla si naplánovat a zorganizovat čas i aktivity a také si poradit v nelehkých situacích. Snažila jsem se být dobrou partnerkou i matkou a „zvládala“ spoustu dalších rolí.

Přesto mi něco chybělo. NA SVÉ CESTĚ JSEM ZTRATILA KUS SEBE, KUS SVÉ DUŠE. Tu zářivou, radostnou část, která se umí radovat z maličkostí, která je spontánní, dovolí si svou zranitelnost a umí ji láskyplně obejmout bez pocitů provinění a nedostatečnosti. Tu část, která si dovolí nevědět a umí se tomu i zasmát.  Tu část, která otevírá srdce, ve kterém je místo i pro bolest, nedokonalost, emoce a odevzdání se životu. Tu část, která nelpí na minulosti a s důvěrou se ponoří do plynutí v čase i bezčasovosti. Tu část, která nejen pečuje, ale dovolí si být opečovávaná. Tu část, která umí pohladit po těle a po duši i sebe sama. Tu část, nevinnou a upřímnou, která nemusí nic předstírat a umí si hrát a radovat se ze života….......

Je to již více než 25 let, co jsem začala svoji ztracenou část svého ženství vědomě znovu probouzet a zvát do svého každodenního života. Začala jsem ji vyživovat, léčit, zjemňovat a kultivovat. Dovolila jsem si, aby promlouvala všemi možnými způsoby a mohla stále kvést.

SVOJI ŽENSKOST SI UŽÍVÁM! „Mužské“ kvality v sobě neodmítám, naopak. Jsou dobrou a leckdy potřebnou výbavou pro dnešní život. Cením si jich nejen u sebe, ale také u mužů.

Tím, že jsem začala uplatňovat myšlenku: „Úcta k sobě budiž naše první přikázání“, jsem začala více vidět a s úctou přijímat jedinečnost druhých lidí…....... 

Na své cestě potkávám ženy a naslouchám jejich srdcím. Jejich srdce je často plné bolesti, jako bylo moje kdysi. Je plné touhy po lásce, po naplněném vztahu s partnerem, plné různých emocí i vzteku, plné touhy i bezradnosti. Zároveň je plné lásky a vnitřní ženské síly.

A to mě přivedlo k mému poslání – individuální podpora a skupinové semináře  pro ženy.

Pro ženy, které hledají některou ze svých ztracených částí. Pro ženy, které chtějí opět zářit ze svého  nitra. 

Každá žena potřebuje pravidelnou dávku blahodárné výživy, kterou poskytuje ženský kruh, energie bytí, příroda, tanec, pohlazení, láskyplné objetí apod. Pojďme tedy tuto láskyplnou výživu načerpat do svých srdcí a dovolme, abychom kvetly – za podpory dalších žen.

Ceny seminářů stanovuji velmi přátelské, protože jsem finančně zajištěná a toto vnímám jako své poslání, nikoli hlavní zdroj příjmů. S láskou Jarmila