JAK JSEM NAŠLA SVĚTLO V TEMNÝCH MYŠLENKÁCH

Aneb Jak mě samota v lese naučila prosvítit temnotu v mysli.

Několik  dní jsem potřebovala být sama se sebou, vyčistit si mysl, obnovit energii v těle, a tak jsem se rozhodla strávit čas v přírodě. Pronajala jsem si celou chatku v krásném kempu v Českém ráji.

Dnešní den jsem si naplánovala tak, abych si ho opravdu užila. Brzy ráno jsem vstala a po snídani, kolem půl desáté, jsem se vydala na výlet na hrad Valičov. Celková trasa byla 9 kilometrů tam i zpět.

Cesta vedla krásnou přírodou. Vnímala jsem vůně luk a zpěv ptáků. Den sliboval být krásně slunečný. Cesta mi ubíhala a já si užívala každý okamžik.

Potom se cesta stočila do lesa. Nikde nikdo. Začala jsem si všímat, jak pracuje moje mysl a jak vyplouvají na povrch různé obavy. Propojení s přírodou bylo úžasné, pohyb mi dělal dobře, ale mysl mi kazila klid. „Jenom s tím zůstávej, se svými pocity a strachem“, říkala jsem si, ale nepomáhalo mi to.

Uvědomovala jsem si, že v naší hluboké paměti jsou uložené temné zkušenosti, které ani nemusí být naše vlastní. Celá historie je plná ohrožujících situací, plná zabíjení, zneužívání i znásilňování a to je v nás nějak zapsáno.

A nyní v tom klidu, samotě a otevřené přírodě tyto myšlenky vylézaly na povrch. Ačkoli jsem cítila, že není žádné bezprostřední nebezpečí, mysl mi přesto připomínala neblahou minulou zkušenost i možnost, že se ohrožení může někdy vrátit.

Náhle mi došlo, že nejde o to setrvávat v této temné fantazii a jen prostě „být“, protože pak klesá frekvence mé energie ovlivněná strachem. Důležité je aktivovat vnitřní světlo, které může temnotu v mysli „prosvítit“ a překonat.

Spojila jsem se s vnitřním zdrojem lásky a světla a tím jsem začala frekvenci mé energie zvyšovat. Připomnělo mi to modlení s křížkem proti temným silám z dávné minulosti. Začala jsem se cítit mnohem lépe.

Ničemu jsem se nevyhýbala, nebojovala jsem se svými strachy, nepředstírala jsem odvahu, nenutila jsem se do pozitivního přesvědčování, nezůstávala jsem v temných myšlenkách jako by se nic nedělo.

Byla jsem se svými myšlenkami i pocity a zároveň zůstávala s vnitřním i duchovním světlem, které jsem vysílala do té temnoty. Vlastně jsem se vnitřně propojila se zdrojem, se světlem, zvyšovala jeho energii v sobě a tím se posilovala. Cítila jsem se čím dál lépe.

Přesto jsem se rozhodla, že nebudu pokračovat dál. Ušla jsem již 2-3 km, plus cesta zpět, takže pohyb mi bohatě stačil a na hrad se vydám autem.

Otočila jsem se zpět a hned za první zatáčkou jsem potkala čtyři mladé turisty a prohodila s nimi pár slov.

Po několika metrech zpáteční cesty jsem zjistila, že se cítím mnohem bezpečněji. A i když jsem věděla, že nazpátek půjdu sama, důvěra v život po tomto cvičení a následném setkání vzrostla.

Opět jsem se otočila, částečně doběhla mladé lidi a nakonec došla na hrad Valečov sama, protože oni si udělali svačinovou přestávku.

Ale já už jsem „zářila“ a moje mysl se zklidnila.

Na hradě i cestou zpátky jsem potkala další lidi a cestu jsem si moc užívala.

Tím, že jsem s temnými myšlenkami a strachy nebojovala, ale ani do nich nepadala, cítila jsem, že jsem v sobě opět něco rozpustila.

Do kempu jsem se vrátila spokojená, zpocená pohybem, šťastná a plná energie. A také naplněná důvěrou v život, který mě vede. Cítím velkou vděčnost. Děkuji.

Metody, jak v sobě aktivovat světlo a lásku, zvyšovat jeho frekvenci a přirozeně rozpouštět stíny ve své mysli, učím na svých seminářích. Více najdeš na mých stránkách www.zenauspesnaamilujici.cz.

Jarmila