PROČ NĚKDY VĚŘÍME VĚCEM, KTERÉ NEJSOU PRAVDA?

HLEDÁNÍ PRAVDY I.

S manželem jsme se dívali na film Umění lhát. Docela dobře jsme se bavili, ale zároveň si uvědomili, že film má kromě humoru i hlubší myšlenku.

To mě přivedlo k zamyšlení nad otázkou pravdy a lži. A tímto mým článkem Vás chci pozvat k zamyšlení nad tímto tématem. Kde vůbec končí pravda a začíná lež?

Velmi často se po filmu rozvine diskuse, zda mluvit vždy pravdu nebo ne. Chci Vás pozvat ještě dál. K tématu o poznávání pravdy. Proč někdy věříme věcem, které nejsou pravda?

V příspěvku začínám zmíněným filmem, nicméně se brzy dostanu k zajímavým i humorným příkladům přímo ze života.

Film se odehrával v imaginárním světě, kde neexistuje lež a všichni říkali vždy vše, co si zrovna myslí.

Podle mě nešlo ve filmu jen o to, že v tom světě všichni říkali, co si myslí, ale také vše brali jako pravdu bez vlastního kritického myšlení a cítění. Lidé věřili všemu, co bylo vysloveno.

Ani v našem reálném světě není problém jen lež. Někdy je problém i to, že zaměňujeme něčí přesvědčení za objektivní pravdu.

SVĚT NEEXISTENCE LŽI

Ve filmu Umění lhát (The Invention of Lying) nefunguje jen absence lhaní. Fungují tam zároveň dvě další pravidla:

1. Lidé říkají přesně to, co si myslí.
   • Neexistuje diplomacie.
   • Neexistuje zamlčení.
   • Neexistuje „tohle radši neřeknu“.
2. Lidé automaticky předpokládají, že vše vyslovené je pravda.
   • Nemají koncept klamu.
   • Neověřují informace.
   • Neptají se: „A co když se plete?“ nebo „Jak to víš?“

Právě ten druhý bod je možná ještě důležitější než první.

VE SKUTEČNÉM SVĚTĚ

existují minimálně čtyři různé věci, které často nerozlišujeme:

• Objektivní pravda – co se skutečně stalo.
• Moje přesvědčení – co považuji za pravdu.
• Moje okamžitá myšlenka – co mě právě napadlo.
• To, co se rozhodnu říct.

KDYŽ CHYBÍ KRITICKÉ MYŠLENÍ

Ve filmu, stejně jako v životě, chybějící kritické myšlení může být problém. Co tedy znamená schopnost kritického myšlení?

Přesná definice zní: Kritické myšlení je schopnost objektivně analyzovat, hodnotit a zpracovávat informace bez vlivu emocí či předsudků.

Kritické myšlení zahrnuje zkoumání původu a zdrojů poznání. Ověřuje pravdivost. Je to schopnost odlišit fakta od názorů. Zahrnuje rozpoznání klamů a odhalení chyb v argumentaci.

Ve filmu lidem toto chybí, neumějí přemýšlet o tom, jak poznáváme pravdu. Jakmile někdo něco vysloví, stává se to pro ostatní faktem. Právě toto nepřemýšlení vytváří velmi humorné situace. Takže za mě film doporučuji.

Ve skutečném životě je zdravá komunikace založená na opačném principu:

„Věřím, že mluvíš upřímně. Ale zároveň vím, že se můžeš mýlit.“

To je obrovský rozdíl.

PARADOX RADIKÁLNÍ PRAVDIVOSTI

Existuje ještě jeden zajímavý paradox. Když někdo říká úplně všechno, co ho napadne, nemusí být ve výsledku pravdivější.

Naše mysl totiž produkuje stovky automatických myšlenek denně:

• domněnky,
• projekce,
• obavy,
• předsudky,
• fantazie.

Kdybychom je všechny vyslovovali, nevznikala by větší pravda, ale spíš větší šum.

CO MI PŘIJDE NA SVĚTĚ BEZ LŽI NEJZAJÍMAVĚJŠÍ

Film podle mě vlastně neukazuje svět bez lží. Ukazuje svět bez kritického myšlení. Nikdo nepochybuje, nikdo neověřuje, nikdo nepracuje s možností omylu. A právě proto může hlavní hrdina po prvním vymyšleném výroku během chvíle ovlivnit téměř kohokoli.

MY SICE NEŽIJEME VE SVĚTĚ BEZ LŽI, ALE …

V našem reálném světě nejsme tak vyhranění jako je to ve filmu. Existuje pravda i lež. Ale bez schopnosti kritického myšlení může docházet k chaosu a manipulaci také. Navíc bez kritického myšlení lehce zaměníme pravdu za lež a lež za pravdu.

Vzpomínám si na jednu humornou příhodu.

Před asi pětadvaceti lety jsme s manželem vedli přednášku. Byl 1. duben – Apríl. Posluchárna byla plná lidí a nás napadlo připravit malý žert.

Představili jsme účastníkům nový, skvěle promyšlený projekt naší obchodní organizace. Mluvili jsme naprosto vážně. Popsali jsme jeho výhody, nadšeně vysvětlili, jaké možnosti přinese, a nakonec rozdali dotazník, který bylo potřeba vyplnit, aby se mohlo začít jednat s dodavatelem.

Lidé se ptali, diskutovali, přicházeli s nápady a někteří už přemýšleli, jak se do projektu zapojí.

Pak jsme řekli jediné slovo:

„Apríl!“

Všichni se rozesmáli. A já pokračovala v přednášce.

Dodnes si na tu situaci vzpomenu s úsměvem.

Tehdy o nic nešlo. Byl to nevinný aprílový žert.

Jenže život nám ukazuje, že ne každá přesvědčivě podaná informace je pravdivá. A ne každá lež končí společným smíchem.

Humor nám tehdy připomněl něco důležitého – jak snadno může naše mysl přijmout příběh, který je dobře vystavěný a podaný s jistotou.

Humor skončí slovem „Apríl“. Manipulace nikdy.

Humorný příběh ukazuje, jak snadno se naše mysl nechá vtáhnout do dobře vystavěného příběhu. Stává se to nám všem. Proto je důležité rozvíjet schopnost kritického myšlení a spojit ho s vlastním prožíváním.

Kritické myšlení není něco, co jednou získáme. Je to dovednost, kterou musíme stále cvičit.

V NAŠEM SVĚTĚ JE IDEÁL MOŽNÁ NĚCO JAKO:

• být co nejupřímnější ve svých záměrech,
• rozlišovat mezi fakty, pocity a interpretacemi,
• a zároveň si zachovat kritické myšlení – nejen vůči druhým, ale i vůči vlastním přesvědčením.

To je podle mě mnohem náročnější než prostě „nikdy nelhat“. Je to schopnost být pravdivý a současně pokorný vůči tomu, že naše poznání je vždycky do určité míry omezené.

ZAJÍMÁ VÁS, JAK TO MÁM JÁ OSOBNĚ?

Kdysi jsem se rozhodla, že budu říkat vždy pravdu. Mám tam prostor i pro milosrdnou lež. To neznamená, že říkám vše, co si myslím a cítím, a také to neříkám každému. Nedělám to proto, že by to bylo morálně lepší, ale protože si tím udržuji svoji vlastní vnitřní integritu. To, co řeknu, si i myslím. Pokud jdu například někomu pochválit přednášku, najdu slova, která si skutečně myslím, pochválím to, co se mi skutečně líbilo.

Má to pro mě totiž jednu velkou výhodu. Nemusím vést v hlavě „dvojí účetnictví“. Nemusím si pamatovat, co jsem komu řekla. Moje slova vycházejí ze stejného místa jako moje přesvědčení a hodnoty. A pak mohu popřípadě v klidu říci: „Ne, tohle jsem nemohla říci, protože si to ani nemyslím.“

NA ZÁVĚR

Obyvatelé imaginárního světa ve filmu nejen nelhali, oni také vůbec nepochybovali. Neměli schopnost říci: „Tohle někdo tvrdí, ale já potřebuji přemýšlet, ověřit si to a procítit, jestli to dává smysl.“

Myslím, že právě tahle schopnost – spojit pravdivost s kritickým myšlením a vlastním prožíváním a cítěním – je ve vztazích mnohem důležitější než samotná zásada „říkej vždy všechno“. Pravda totiž není jen otázkou slov. Je také otázkou zralosti, s jakou zacházíme se svými myšlenkami, emocemi a s tím, jaký dopad budou naše slova mít na druhého.

A pokud nám chybí kritické myšlení a odpojili jsme se od vlastního cítění ….

Možná není nejdůležitější, jestli říkáme úplně všechno. Možná je důležitější umět rozlišit mezi tím, co je fakt, co je naše domněnka a co je náš prožitek. A mít odvahu mluvit tak, aby naše slova byla v souladu s tím, co skutečně cítíme – a zároveň ponechávala prostor pro to, že se můžeme mýlit.

V dalším pokračování HLEDÁNÍ PRAVDY II. navážu na toto téma a přinesu zamyšlení KOLIK PODOB MÁ PRAVDA A LEŽ? A ve třetím pokračování HLEDÁNÍ PRAVDY III budu pokračovat dalším svých článkem ODKUD SE BEROU NAŠE NÁZORY a jak souvisí s pravdou a lží?

Celou sérii HLEDÁNÍ PRAVDY najdete zde v blogu.

P.S. Na svých seminářích kromě jiného učím ženy vnímat „mezi řádky“ a schopnosti stanovit si vnitřní i vnější hranice. Toto také pomáhá rozpoznat manipulaci.