HLEDÁNÍ PRAVDY II.

V minulém díle Hledání pravdy I. jsem vycházela z filmu Umění lhát a dostala se ke kritickému myšlení a k tomu, proč je důležité pro rozpoznání toho, co je pravda a co lež.

A to mě přivedlo k další otázce:

Kolik podob vlastně pravda a lež mají?

Položil/a sis ji někdy také?

Začnu výroky, které jsem často slýchávala:

„Všichni máme právo na svoji pravdu.“ a

„Existuje tolik pravd, kolik je lidí.“

Někdy jsem ale za nimi cítila ještě jednu nevyslovenou větu:

„A ta moje pravda je ta správná. Nebo alespoň správnější.“

Přiznám se, že i já jsem měla takové období. 🙂

Jenže co když někdo na stejném místě a ve stejném čase řekne:

„Je tu zima.“

a druhý:

„Je tu teplo.“

Pak jsou jejich výroky v rozporu. Nemohou mít pravdu oba.

Co když ale žena řekne:

„Je mi tady zima.“

Nebudu teď rozebírat situaci, kdy muž odpoví:

„Není tu zima, vždyť je tady dvacet stupňů.“

Mnohé ženy tuto situaci znají. 🙂

Žena totiž nevyjádřila objektivní pravdu o teplotě v místnosti. Vyjádřila pravdivě své vlastní prožívání.

A právě tady je podle mě důležité rozlišovat.

To, čemu často říkáme „moje pravda“, bývá ve skutečnosti naše prožívání, naše perspektiva nebo náš výklad skutečnosti. Vychází z našich zkušeností, hodnot, znalostí i z toho, jaký máme – nebo nemáme – nadhled.

Možná bych proto rozlišovala:

• objektivní pravdu (jak věci skutečně jsou),
• subjektivní pravdu (jak je prožívám),
• interpretaci (jak si je vysvětluji).

Myslím, že právě toto rozlišení může mnoha nedorozuměním předejít.

MANŽEL OBČAS POUŽÍVÁ JEDNODUCHOU UKÁZKU:

Ukáže vizitku a zeptá se:

„Co vidíš?“

Druhý odpoví:

„Údaje na vizitce.“

A manžel řekne:

„Já vidím bílou stránku.“

Kdo z nich má pravdu?

Oba.

Každý popisuje to, čeho si všiml ze svého úhlu pohledu.

JÁ ZASE NA PŘEDNÁŠKÁCH OBČAS UKAZUJI ZNÁMÝ OBRÁZEK S ČÍSLEM 6/9.

Na každé straně stojí jeden člověk. Jeden vidí šestku, druhý devítku.

Pokud nemají větší nadhled nebo se alespoň nezajímají o pohled toho druhého, mohou se dlouho přít o tom, kdo má pravdu. A nikam to nepovede.

Respekt ke zkušenosti druhého člověka je podle mě pro obohacující komunikaci i pro hledání společného řešení velmi důležitý.

Pak ale ukážu stejný obrázek znovu.

Jeden člověk tvrdí, že je to šestka.

Druhý říká, že je to devítka.

A třetí začne vykřikovat, že je to dvojka.

Tady už nejde o rozdílný úhel pohledu.

Tady se pravděpodobně nedomluvíte. Budete potřebovat hodně trpělivosti. Nebo bude moudřejší rozhovor ukončit.

Bohužel se s tím dnes setkáváme i ve veřejném prostoru a někdy i v politice. A za nejnebezpečnější považuji chvíli, kdy se podaří přesvědčit další lidi, že je to opravdu „dvojka“.

A to mě přivádí k další otázce:

„KOLIK PODOB VLASTNĚ MŮŽE MÍT LEŽ?“ NEBO „PROČ ČLOVĚK VŮBEC LŽE?„

Napadá mě, že lež se dá rozlišovat podle motivace.

• Lež výhodná – slouží k získání výhody. Například chci něco získat, vyhnout se trestu nebo vypadat lépe.
• Lež milosrdná – má druhého chránit před zbytečnou bolestí. (I když se vede debata, kdy je skutečně milosrdná a kdy jen oddaluje pravdu.)
• Lež láskyplná – podobná milosrdné, ale vychází spíše z péče a vztahu než ze soucitu. Například rodič hledá způsob, jak dítěti sdělit těžkou zprávu přiměřeně jeho věku.
• Lež záludná – jejím cílem je druhého poškodit, zmanipulovat nebo zneužít.
• Lež obranná – říkáme ji ze strachu. Například dítě rozbije vázu a zapře to. Ne proto, aby někoho poškodilo, ale aby ochránilo samo sebe.

Další, které mě napadají

• Lež společenská – To jsou drobné společenské fráze. „Moc mě to potěšilo.“ „Určitě se někdy ozvu.“ Někdy jsou jen součástí etikety, jindy už jsou skutečně neupřímné. Já už jsem psala, že je raději nepoužívám.
• Lež ze studu – Člověk se stydí za svůj neúspěch, nemoc, závislost nebo chybu. Nechce manipulovat. Jen nechce být odmítnut.
• Lež ze zoufalství – Někdy lidé lžou proto, že mají pocit, že jinou možnost nemají. Například člověk v extrémní životní situaci. To samozřejmě lež neomlouvá, ale pomáhá ji pochopit.
• Lež ideologická – Tady už nejde o jednotlivce. Jde o cílené vytváření nepravdivého obrazu světa. Propaganda. Dezinformace. Manipulace veřejností.
• Lež sebeklamná – Ta mě zaujala asi nejvíc. Člověk nelže druhým. Lže sám sobě.

Například: „Já přece nejsem závistivý.“ Přitom jím ve skutečnosti je. Nebo: „Jsem úplně v pohodě.“ A přitom se uvnitř hroutí nebo je plný vzteku. Myslím, že právě sebeklam bývá jednou z nejtěžších lží k odhalení.

• Lež z pohodlnosti – Člověku se nechce něco vysvětlovat. Řekne tedy něco jednoduššího. Například: „Nemám čas.“ Přitom by přesnější bylo: „Nechci.“

A pak mě napadá jedna zvláštní a podle mě hezká.

• Lež tvořivá – To už vlastně není lež v běžném smyslu. Když babička vypráví pohádku. Když spisovatel píše román. Když herec hraje postavu. Všichni vědí, že to není doslovná skutečnost.

Přesto nám to může sdělit hlubší pravdu o člověku. Je ale dobré vědět, že například historický film nemusí zobrazovat jen pravdivé momenty.

NAPADÁ TĚ JEŠTĚ NĚJAKÁ MOTIVACE LŽI?

Mně spíš napadá znovu otázka  „Proč člověk vůbec lže?“

Protože stejná věta může být někdy krutou manipulací a jindy zoufalou obranou.

Tady už nestačí kritické myšlení a nadhled. Tady už musíme cítit, vnímat, naslouchat jaké poselství ta která věta nese.

Pohrávám si s tématem Lež a pravda. Pojďme tedy položit i druhou otázku:

JAKÉ EXISTUJÍ DRUHY PRAVDY?

Například:

• pravda faktická,
• pravda prožitá,
• pravda vědecká,
• pravda popisná,
• pravda umělecká,
• pravda vztahová (když druhému otevřeně sdělím, co opravdu cítím),
• pravda existenciální (to, co člověk pozná o sobě během života).
• pravda podporující („Věřím, že to zvládneš“ není fakt, ale pravdivé vyjádření mé důvěry). Ta mi přijde krásná.

• PRAVDA ČÁSTEČNÁ = POLOPRAVDA.

U té se chci zastavit. Ta podle mě existuje velmi často.

A někdy je dokonce nebezpečnější než úplná lež. Protože obsahuje kus pravdy. Dotyčný formálně nelže, ale vytvoří zkreslený obraz.

Polopravdy jsou častým principem manipulace.

Polopravda bývá v matení lidí účinnější než lež.

Mám pocit, že právě mezi těmito dvěma otázkami – jaké existují druhy lží a jaké existují druhy pravdy – se odehrává celý lidský život.¨

Kdysi se lidé ptali:

„CO JE PRAVDA?“

Dnes se stále častěji musíme ptát:

„JAK POZNÁME PRAVDU?“

To jsou dvě různé otázky.

Ta druhá je možná ještě důležitější.

A možná právě tady bych doplnila jednu větu:

„Jsi ochotný připustit, že se můžeš mýlit?“

Myslím, že tato otázka není určena jen lidem, kteří věří zjevně nepravdivým tvrzením. Je určena úplně každému z nás. I mně. I tobě.

Protože právě ochota připustit vlastní omyl je jedním z nejsilnějších znaků skutečného hledání pravdy. Neznamená to pochybovat o všem. Znamená to nezaměnit své současné poznání za definitivní a úplný obraz skutečnosti.

A musím se pousmát. K čemu všemu mě přivedlo shlédnutí jednoho filmu.

A na závěr ještě zmíním Vyšší pravdu jako něco, co nás přesahuje, pravdu nezávislou na člověku. Například:

• gravitace fungovala dávno předtím, než ji lidé popsali,
• střídání ročních období existovalo, i když o něm nikdo nevytvářel teorie,
• přírodní zákony nejsou výsledkem hlasování ani lidského názoru.¨

Existují pravdy, které nelze úplně převést do vět.

Například:

• že láska je skutečnější než její definice,
• že utrpení člověka pochopíš až tehdy, když jím projdeš,
• že některé věci lze spíš prožít než dokázat.

Pravda není jen hodnota sama o sobě. Je podmínkou důvěry. A důvěra je podmínkou spolupráce.

Když se nad tím zamyslíš, všechno do sebe zapadá:

• Lež narušuje důvěru.
• Polopravda důvěru narušuje nenápadněji, a proto bývá nebezpečnější.
• Kritické myšlení pomáhá důvěru chránit.
• Sebereflexe nám pomáhá rozpoznat, kdy se můžeme mýlit.
• Ochota připustit omyl umožňuje dialog.
• Dialog vytváří spolupráci.
• A spolupráce je jedním z principů života.

Napadají mě další otázky:

Jak může být člověk přesvědčen, že říká pravdu, když je to očividná lež? Nebo Jak někdo může věřit tomu, že holokaust nebyl nebo že je Země placatá? Když se to dá změřit a vidět.

Psychologie ví, že člověk nehledá vždy pravdu a často si to ani neuvědomuje.

Ale to už dám do jiného dílu.

P.S. A ty, pokud jsi žena, můžeš přijít na některý prožitkový seminář. Protože čím více se budeš znáš, tím větší odolnost si vybuduješ i proti lžím i manipulaci.