CO SE SKRÝVÁ POD NAŠÍ MASKOU?

Jakou tvář ukazujeme světu a okolí a co se skrývá pod tím? Abychom poznali celou pravdu, musíme se ponořit hlouběji pod povrch. K tomuto tématu se mi vybavuje vzpomínka z mého života.

Užívám si nedělní pohodu o samotě a vzdělávám se. Najednou mi přichází na mysl vzpomínka z putování po Sahaře – retreat do pouštní samoty. Ráno jsme vstávali před východem slunce, meditovali každý na „své“ duně, společně posnídali a připravili se na putování uprostřed Sahary. Každý den jsme se rozprchli po poušti a celý den kráčeli úplně sami zadaným směrem.

Do západu slunce jsme dorazili do společného tábora, zabydleli se, najedli a sdíleli své zážitky. Šlo o velmi očistný proces, o cestu dovnitř do vlastního nitra, kde jsme objevovali vlastní stíny, svá přesvědčení a naučené vzorce, své strachy i touhy naší duše. V mateřské náruči velké Sahary jsme objevovali KDO JSME a odkrývali nejen limity své mysli, nýbrž i nádherné dary.

Tento mnohdy náročný transformační vnitřní proces spouštěl různé emoce. Vedoucí naší výpravy Charles, který byl také zkušeným terapeutem, zajistil to, že jsme první dny dostávali nižší příděly jídla, než bychom chtěli. Jeho záměr jsem pochopila až později :-).

Na tuto situaci jsme reagovali každý jinak. Někteří se začínali bouřit a otevřeně kritizovali, jiní to trpělivě snášeli. Byli i tací, kteří prostě a v klidu vyslovili svoji potřebu větších porcí a rozzlobili se až poté, co jim nebylo vyhověno. Já jsem si myslela, že je to součástí cesty a také jsem zvyklá na menší porce a půsty, tak jsem to neřešila. Zkrátka každý jsme jiný, každý máme jiné návyky, jiné potřeby a jsme tady a teď v jiném fyzickém i psychickém stavu.

Charles nás pobaveně sledoval, jak jsem později zjistila. Protože nikoli v komfortu, nýbrž v extrémních situacích se ukáže to, co v nás je, co se chce ukázat. A mnohdy jsme i my sami z toho překvapeni. Čím větší iluze o sobě máme, tím bývá překvapení větší. Možná je to i jeden z důvodů, proč se mnozí lidé bojí opustit svoji zónu komfortu, tedy to, na co jsou zvyklí. Protože by se mohli dozvědět o sobě více než chtějí. Mohli by o sobě ztratit iluze. Mohli by přijít o svůj příběh, který si o sobě mnohá léta pracně budují.

Znám tyto chvíle nepříjemného uvědomění: „I tohle jsem já?“, „Takhle jsem nastavená?“, „Tohle jsem nebyla já.“, „Takhle opravdu jednám?“… A znám také tu úlevu a vnitřní svobodu, která s větším sebeuvědoměním přichází. S každým dalším sebeuvědoměním moje vnitřní svoboda rostla a roste a s tím roste i moje schopnost se otevřeně a autenticky vyjadřovat a tvůrčím způsobem realizovat své záměry. Otevírám se nekonečným možnostem a tvořím. Přebírám zodpovědnost za svůj život.

Ale zpět k situaci na Sahaře. Jak už jsem napsala, každý jsme reagovali jinak. Na první pohled to vypadá, že existovali jen dvě skupiny podle reakcí. Jedna, která mlčela a druhá, která nahlas vyjadřovala, že se jí to nelíbí. Ve skutečnosti tam bylo pod viditelným povrchem tolik reakcí, kolik nás bylo lidí v celé skupině. A všechny reakce v sobě nesly pozitivní stránku, jen každá z jiného úhlu pohledu.

Začnu těmi hlasitými. Stěžoval si a kritizoval, aniž by nabízel řešení? V každém případě ale měl odvahu vyjádřit svou nespokojenost nahlas. Vyjadřoval svou námitku jako bezmocná oběť, které se něco nelíbí, ale ukáže prstem na druhé, kteří by to měli podle ní změnit? Nebo naopak hledá či nabízí řešení ke zlepšení a přidává ruku k dílu? Někdo možná namítne: „Ale on či ona nemá potřebné kompetence.“ Možná nemá, ale tvůrce hledá řešení v každé situaci, protože ví, že řešení existuje. Oběť se cítí bezmocná a vždy najde důvod, proč to nejde nebo proč ona nemůže.

A co ti, co mlčeli? Možná tě napadne: „Ti neměli ani odvahu se ozvat.“ A co když to někomu nevadilo? Ano, někteří si něco myslí, ale svoji kritiku drží v sobě utajenou před druhými, protože: „Co by si o mně pomysleli?“. A někteří mlčí, protože nevnímají své pocity a potřeby a nenaučili si stanovovat své hranice. Ve skupině byli i tací, kterým to nevadilo. Velikost porcí pro ně byla dostačující. A pak se mohl objevit i jedinec, který si řekl, že stejně potřebuje shodit nějaké to kilo, nebo že je vhodná doba na půst a svoji porci dokonce věnoval někomu jinému ve skupině….

Takže to, co se ukrývá pod viditelným povrchem, zdánlivě podobným u mnoha lidí, může být velmi různorodé a rozdílné. Slovní vyjádření stejně jako mlčení může v sobě nést velkou vnitřní sílu nebo také slabost, samolibost, odpor a strach. Záleží na způsobu vyjádření i na energii, kterou v sobě nese záměr. Záleží i na situaci a kontextu, ve které se vyjadřujeme.

Proto neposuzujme situace ani druhé lidi povrchně. Pravda bývá ukryta hlouběji. Do hloubky druhých můžeme nahlédnout, jen když dostaneme „povolení“. A povolení přichází jen pokud jsme nahlédli do své vlastní hloubky a prosvítili ji světlem. Pokud posuzujeme jen podle povrchu, projektujeme, tzn. díváme se „do zrcadla“ a často si to ani neuvědomujeme.

Na mých seminářích pro ženy můžeš svoji hloubku prosvítit také a změnit svoje vzorce, podle kterých tvoříš svůj život. A potom žít svůj život ve větší lehkosti a radosti :-).