Emoce v partnerství

Emoce v partnerství. S mým manželem prožíváme hezké období. Právě jsme v jednom luxusním hotelu a chystáme se ulehnout. A najednou on reaguje způsobem, který mi je nepříjemný. Říkám si v duchu: „Co se zase děje?“ Nabíhá mi léty osvědčený vzorec být otevřená a říci mu upřímně, co cítím a jak mě to zraňuje. Hlavně to nenechávat dusit v sobě a být otevřená ve svých pocitech. Možná to s tebou také rezonuje, milá ženo? Jenže teď přichází překvapení (i pro mě :-)) a já v sobě slyším pokyn: „Najdi si místo klidu, např. v koupelně, projdi si integraci ve svém srdci. Máš výbornou příležitost uplatnit cvičení, která znáš, na sobě a spojit se se svým vlastním zdrojem světla. Staň se´zářičem´a pak uvidíš“. Následovala jsem vnitřní popud, v koupelně strávila cca 15 minut a následoval wow efekt. Najednou jsem vše viděla v jiném kontextu a v širších souvislostech a potom usnula s hřejivým pocitem u srdce vedle muže, jehož lásku jsem bytostně cítila. Není třeba se všeho zbavovat, aby se nám dařilo lépe. A není třeba vždy chodit „do koupelny“ a nic neříkat. Jenže často jsme vůči mužům otevřené, aby se NÁM dařilo lépe, aby ON KONEČNĚ POCHOPIL a ZMĚNIL SE ap. Můj původní způsob nezavrhuji, jen vím, že ho příště použiji s respektem k sobě i k němu,
s respektem ke své cestě i jeho cestě, s pokorou a vědomím „teď potřebuji tvoji podporu, cítím se slabá a zraněná“ nebo „teď chci to či ono změnit a chci jít i nadále s tebou, proto to chci s tebou probrat“ Pokud totiž budu reagovat ve smyslu „tohle mi vadí a ty bys s tím měl už konečně něco dělat a pochopit“ nebo „cítím se blbě, protože ty….“, tak jsem v roli malé bezmocné holčičky nebo kritické matky. A tento postoj narušuje partnerské vztahy. Chybí totiž vnitřní síla dospělé ženy. Pokud budu vnitřně silná ve svém srdci a ukážu svoji zranitelnost otevřeně a autenticky a z vnitřní síly svého srdce, pak v partnerovi aktivuji muže nikoli rodiče.