Hluboký zážitek „JÁ JSEM“

Jsem na procházce nádhernou přírodou. Jsem na svém pravidelném cca pěti kilometrovém okruhu a užívám si to. Užívám si pozdní léto, přírodu a její nádhernou vůni. Jdu svižnou chůzí a najednou se přistihnu při myšlence, abych už byla doma.

Znám ten pocit „až …, pak ….“ zaměřený na budoucnost. Cítím netrpělivost. Nepomáhají rady typu „prostě jenom buď“. Netrpělivost zůstává. Taková hodně nenápadná a jemná, téměř nepatrná. Zůstávám s tím pocitem.

Ano, znám to, a vybaví se mi chvíle, kdy v takové situaci začínám přemýšlet – o životě, nad jeho různými podobami apod. V té chvíli vždy pocit netrpělivosti mizí a občas v tomto uvolněném stavu přichází i velmi cenné myšlenky a inspirace.

Tentokrát ale zůstávám se svým pocitem, se svým dechem a se svým tělem. Tentokrát neutíkám do myšlenek. Ani si neříkám: „Tak prostě buď“. Nemám ráda tyto „duchovní rady“, nepomáhají mi. Často v nich cítím příchuť „měla bys ….“, „neměla bys …“.

A tak jenom pozoruji a dovoluji si cítit tu zvláštní netrpělivost, které jsem dala nálepku „útěk do budoucnosti“. A paradoxně se díky tomu nořím do energie bytí. Už tu není ta touha, abych byla doma, ani žádné „měla bys“, „neměla bys“ (tolik přemýšlet, být tady a teď apod.). Já prostě jsem s tím, co se právě teď ukazuje.

Začíná krásné dobrodružství uvnitř mě samotné. Cítím tu touhu, tu netrpělivost, tu tendenci utéci do budoucnosti a nechávám ji v sobě narůstat, úplně se jí nechávám naplnit do každé buňky v těle. A najednou přichází neuvěřitelný okamžik. Je to tvůrčí síla v každém z nás, v každé živé bytosti, v každé rostlině. Je to síla, která vychází ze země a směřuje k nebesům. A já ji cítím v sobě.

Cítím tu tvůrčí sílu v jejím obrovském potenciálu a nechávám se jí naplnit. Netrpělivost mizí. Vím, že tvořit budu. V mém nitru se rozhostil hluboký klid. Zůstávám v údivu. JÁ JSEM. Děkuji :-).