Jak si užít den, do kterého vstupují i nepříjemné věci?

Dnešní den jsem si velmi užila, přestože ….

Ráno jsem vstala, provedla základní ranní rituály a usoudila, že bude dobré, když zajdu s našim kocourem ke zvěrolékaři už ráno před devátou hodinou, abych nemusela čekat ty obvyklé dlouhé fronty. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale měl ošklivě zraněnou přední pacičku a já pochopila, že z toho se přirozeným kočičím způsobem nevylíže. Kocour jako by něco tušil, zmizel a vůbec nereagoval na volání. Věděla jsem, že musím být před jedenáctou hodinou doma na on-line obchodní schůzku, a také že potřebuji dnes dodělat jeden náročnější Newsletter a odeslat ho. Přesto jsem kocoura přestala hledat s myšlenkou, že třeba není nejvhodnější čas k odchodu a šla jsem si udělat 40 minutovou pohybovou meditaci. Hned po ní se kocour Miki objevil, vzala jsem ho do boxu a odjeli jsme k veterináři v naší čtvrti.

Vstoupila jsem do prázdné čekárny, jedna paní zrovna odcházela, a já bez zastavení vešla s kocourem rovnou do ordinace. Byli jsem velmi rychle hotovi. Při odchodu jsem si všimla, že už v čekárně čekají další tři lidé. Děkuji, děkuji… On-line setkání i práce na Newsletteru krásně navazovaly, akorát i vyžádaly více času a já vše dokončila až o půl čtvrté bez oběda.

Vařit bylo to poslední, co se mi chtělo dělat. „Ne, ne“, řekla jsem si, „teď potřebuji vypnout hlavu a pohyb.“ Dvě hodiny jsem chodila v přírodě, ve městě si koupila něco dobrého do žaludku, vychutnávala si slunečné počasí i zmrzlinu a nasávala letní vůně. Bylo to krásné. Cestou domů jsem si dokonce prozpěvovala. Po návratu jsem se pustila opět do práce a začala připravovat seminář pro ženy. Bavilo mě to, měla jsem novou inspiraci a v přípravě byla velmi efektivní.

Den mohl dopadnout také úplně jinak. Ráno jsem mohla být naštvaná, že nemohu najít kocoura, a že kvůli tomu nemohu provádět své oblíbené meditace. Mohla jsem se nervovat, že nestihnu důležitou on-line schůzku. Také jsem mohla být frustrovaná, že mi zpracování Newsletteru v rámci byznysu trvá tak dlouho. A také by mi mohlo být líto, že kvůli tomu nemám čas na jídlo a nikdo mi neuvaří, nikdo mě nepodpoří. Také bych se mohla ze strachu, že budu nestíhat, vzdát chvíle uvolnění a procházky, a tím si zadělávat na blbou náladu. Místo toho mám inspiraci pro článek a po procházce chuť něco dělat. A také mi to hezky odsejpá od ruky.

Život je krásný, když si ho dovolíme hezky prožít a zbytečně si ho nekazíme. Vím, že jsou situace, které jsou mnohem náročnější, ale když se nenaučíme správně uchopit ty malé překážky, tak nás ty velké zavalí.

Co jsem vlastně udělala, aby se den tak hezky rozvinul, i když můj plán vypadal jinak? Zaprvé jsem si den naplánovala s dostatečným prostorem na případnou flexibilitu (mužský princip s ohledem na ženskou přirozenost :-)). Zadruhé jsem se s důvěrou odevzdala životu (ženský princip). Zatřetí jsem nedala prostor mentálním vzorcům, které oslabují. A začtvrté nebyla přítomná emoční zátěž z minulosti, kterou by nečekané změny spouštěly. Nejzranitelnější jsme totiž tam, kde nemáme vyléčené staré rány.