Nejde o to být dokonalý, nýbrž být člověkem, který má srdce.

Často jde víc než o peníze, i když peníze jsou v (mém) životě také důležité. 

Na své životní cestě „píšeme“ mnoho nejrůznějších příběhů. Jaké jsou ty tvoje? Jak se ti líbí? Jak se   v nich cítíš? O co v nich jde? ….. Před pár měsíci jsem měla před sebou vlastní večerní workshop, na který jsem potřebovala ještě okopírovat pár výukových slidů. Zašla jsem do místního papírnictví se službou barevného kopírování, podala svou flash, jasně zadala velikost A4, 9 snímků, každý 2x, se slovy: „Vyberte si, mám to buď v power pointu nebo v jpg“. Obsluhující prodavačka se očividně moc nevyznala a výsledkem bylo téměř 2x více listů než jsem zadala. Přišla vedoucí, podívala se na to a tvrdila, že chybou jsou špatně uvedené údaje na flash. Ukazovala mi něco, ale já nechápala, jak je to možné. Ok, zaplatila jsem 2x tolik než jsem chtěla a s divným pocitem odešla. 

Doma jsem si zkompletovala místo dvou souborů čtyři a hned mě napadlo, že ty dva soubory nabídnu k prodeji. Akorát jsem zjistila, že u dvou souborů chybí dva úvodní snímky, a také že se paní prodavačka pčepočítala a naučtovala mi více peněz než mi dala listů. Asi jak byla ze své chyby rozrušená. Večer na workshopu byl o soubory zájem, tak jsem ty dva navíc prodala a byla spokojená, že je vše ok a těch pár korun zaplacených navíc mě nebolí.

Druhý den jsem však musela znovu do papírnictví, abych si nechala dokopírovat dvě chybějící stránky. Samozřejmě jsem nemlčela a tentokrát jiné prodavačce a přítomnému šéfovi sdělila, jak se věci mají. Popsala jsem, že chyba byla na jejich straně, zároveň vyjádřila pochopení, že když tu není původní prodavačka a manželka šéfa, že je těžké něco dokazovat. Vůči šéfovi jsem se musela asertivně vymezit, protože začal blábolit neodborné nesmysly, ale jinak jsem měla pocit, že již nepotřebuji nic řešit. Svoje jsem bez napadání řekla a těch pár korun rozhodně přežiju.

Když jsem platila 12 Kč (vlastně znovu), přítomná prodavačka mlčky natáhla svou ruku k mé ruce s drobnými a  s laskavým a chápavých pohledem mi mou ruku zavřela s gestem, ať neplatím. Její gesto i chápavý lidský pohled mě zahřál u srdce. Dívám se jí do očí a potichu říkám: „Jste dobrá, budu sem chodit i nadále :-), děkuji.“ Šla jsem ven s úžasem, že jsem se setkala s pochopením, laskavostí a férovým přístupem. Cítila jsem se krásně. Vůbec nešlo o těch pár korun. Jak málo stačí k tomu, abychom my (chybující) lidé odpouštěli. Nejde o to, být dokonalý. Jde o to, jak se zachovám, když se chyba vyskytne.

Ve mně najednou sílila potřeba vyjádřit této ženě, že si jejího přístupu cením. Šla jsem do nejbližšího květinářství, koupila nádhernou růži za 80 Kč 🙂 a vrátila se zpět se slovy: „Pomohla jste mi odpustit. Velmi si toho vážím a mám potřebu Vám to vyjádřit touto růží. Máte ve svém srdci hodně lásky, lidskosti a férovosti. Děkuji Vám za to.“ Obě jsme byly dojaté a život byl pro nás obě zase o něco krásnější. 

NEJDE O TO BÝT DOKONALÝ. STAČÍ BÝT ČLOVĚKEM, KTERÝ MÁ SRDCE.