VINA, OBVIŇOVÁNÍ A SOUCIT.

„Být ženou je dar“,
říkám ženám na svých seminářích pro ženy. A ukazuji jim to nejrůznějšími způsoby, aby to v sobě mohly vidět a cítit. Mnohdy tuto pravdu těžko přijímáme nebo ji neumíme prožívat v hloubi sebe sama. Jeden z důvodů vidím v hluboce zakořeněném pocitu viny a tím i studu „nejsem dost dobrá“. 

„Nejsem dost dobrá taková, jaká jsem“. „Nejsem dost dobrá matka“. „Nejsem dost dobrá ve vztazích.“ „Moje tělo, prsa, krása nejsou dost dobré.“ „Nejsem dost dobrá, protože ´nic nestíhám´.“ „Nejsem dost dobrá, protože zase zažívám emoce.“ „Nejsem dost dobrá, protože mi partner nevěnuje dost pozornosti“, “ ……“. Velký tlak je vyvíjen na nás ženy jako na matky – společností, našimi matkami na nás i námi na ně, a bohužel tento tlak vyvíjíme i my sami na sebe. 

Máme v sobě často hluboce zakořeněný pocit viny ze selhání jako matka, paradoxně i ty ženy, které děti nemají. Tím, že se zabývám nejrůznějšími ženskými tématy, tak si také více všímám, jak se často v článcích i mluvě objevuje: „na VINĚ je výchova“, „VINÍME matku, že ….“, „ZAVINILI to rodiče“ ap. Ptáme se „kdo/co je VINEN?“. OBVIŇUJEME, hledáme VINÍKY. Hledáme někoho, kdo za to může, protože ten tlak nechceme nést sami.

Nebo jsme v roli oběti a chceme sami zůstat NEVINNÍ = tou malou holčičkou =nechceme dospět v ženu. Už jsem chtěla napsat: „NA VINĚ je náš příliš kritický postoj vůči sobě samé, k tomu, co v životě prožíváme a zažíváme“ :-). A tak místo toho napíšu: „Naučili jsme se příliš kritickému postoji vůči sobě samé, k tomu, co v životě prožíváme a zažíváme. A tím živíme vlastní ego.“

Abychom se cítily dobře, vyvíjíme na sebe obrovský tlak, který nás dostává do ještě většího stresu. Máme vzhledem k situaci přehnané nároky, snažíme se zalíbit a vysloužit si lásku (často nevědomě) nejrůznějšími způsoby. Při problémech ve vztazích se snažíme nejrůznějšími způsoby změnit partnera nebo za nezdar OBVIŇUJEME sebe „nejsem dost dobrá“. 

Všichni jsme odrazem doby a prostředí, ve kterém jsme jako děti a dospívající vyrůstali. Všichni, každý svým tempem, rozšiřujeme své vědomí. A když se podíváme zpět z většího nadhledu, do kterého jsme se rozvinuli, uvidíme ten posun. Uvidíme i to, co jsme tehdy neviděli. Stejně tak jako teď nevidíme to, co uvidíme z dalšího stupně vědomí v budoucnosti.

Pokud (se) budeme obviňovat a do minulosti se dívat s despektem, s postojem „tehdy to bylo špatně, teď je to konečně dobře“ nebo v iluzi „tehdy to bylo vše dobré, teď to stojí za prd“, bude se nám minulost stále lepit na paty v naději, že bude konečně jasně viděna – a že bude se všemi aspekty a souvislostmi přijata v srdci a se soucitem k sobě.

Pokud si minulost se soucitem ve svém srdci neprožijeme, budeme neustále v sobě živit strach (často nevědomě) a tlak „být dobrá“ v nás bude zůstávat. Budeme i nadále hledat viníky a obviňovat (se). Zpracovat v sobě nejrůznější témata znamená dostávat se do většího a většího uvolnění.

Také bych toto mohla vyjádřit jakousi rovnicí: JASNĚ VIDĚT a MÍT SOUCIT (hlavně se sebou) + VIDĚT SÍLU OKAMŽIKU I S JEHO DARY + (OD)PUSTIT = UVOLNIT/SE = TÍM VYTVOŘIT PROSTOR PRO NOVOU KVALITU. K tomu je potřeba, vědět, co chci, jinak vzniklý prostor vyplní někdo jiný.

CELÝ PROCES = POZNÁVÁM, KDO JSEM A UVOLŇUJI SE V TĚLE A DO ŽIVOTA = BRÁNA ŽIVOTA JE OTEVŘENÁ + POŽEHNANÁ = MILUJI. VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM.

Pokud si nepřipustím, že součástí problému (nikoli viníkem), jsem i já, jsem v pozici bezmocné oběti a nemohu nic změnit. Pokud naopak beru vše na sebe, jako bych za všechno mohla jen já, protože nejsem dost dobrá ….. (doplň si sama), protože mám takové či makové rodiče a výchovu, nebudu se umět jasně a s plnou zodpovědností v dialogu s partnerem či druhými lidmi za sebe vyjádřit. Možná některé ze zmíněných poloh znáš, milá krásná ženo, nebo jsem tě inspirovala. V každém případě jsi srdečně vítaná na seminářích pro ženy, kde můžeš schopnost sebepřijetí rozvíjet na nejrůznějších rovinách :-).