KDY JDE O PENÍZE?

Jarmila Šimáčková28x

KDY JDE VLASTNĚ O PENÍZE?

KDY MYSLÍŠ HLAVNĚ NA PENÍZE?

……

MYSLÍ VŠICHNI JENOM NA PENÍZE?

JDE PODIKATELŮM JENOM O PENÍZE?

A CO TY, KDY MYSLÍŠ HLAVNĚ NA PENÍZE?

……..

…….

KDYŽ JE NEMÁŠ.

K těmto otázkám mě přivedlo několik osobních zkušeností v poslední době i vzpomínky na můj vztah k penězům v době mého mládí.

V následujících čtyřech příbězích ukážu moji cestu od skromnosti, přes změnu vztahu k penězům, až k tomu, že dnes můžu dělat to, co mě baví, můžu tvořit a zároveň za to přijímat peníze — bez pocitu viny a bez toho, aby peníze byly hlavním smyslem.

Příběh 1 – SKROMNOST JE CTNOST

Měla jsem v sobě program, že skromnost je ctnost. Tehdy jsme si neuvědomovala, že skromnost a pokora není totéž. Až později mi došlo, že za tou skromností byla i pýcha.

Byla jsem tedy skromná a dokázala jsem vyjít i s málem. Hodně věcí jsem si uměla vyrobit sama (nebo manžel) a mnohé jsem si uměla odříci. Pořád jsem ale musela počítat peníze, abych vyšla. Obzvlášť, když se narodily děti. Takže jsem na ty peníze musela často myslet.

Občas jsem druhým záviděla, když měli něco, co já ne, ale já byla přece skromná a to je ctnost. Navíc jsem žila v socialismu a tam jsme nemohli moc vyčnívat, takže pokud jsem něco neměla, neměli to často ani druzí v našem okolí.

V emigraci jsem poznala bohaté lidi a zjistila, že jsou to fajn lidé, přátelští, ochotní pomáhat, přestože měli peníze. Můj vztah k penězům jsem začala měnit. Objevila jsem svoje stará nevědomá přesvědčení a došlo mi, že peníze můžou být přítelem, kterého mohu s láskou pozvat do svého života, do svého domu.

A přišlo jedno velké překvapení.

Čím více jsem měla peněz, tím méně jsem na peníze myslela.

A tím více jsem ve své mysli rozvíjela tvořivost. Ve všem, co jsem dělala.

Od té doby nepoužívám slovo „práce“, protože cokoli dělám, tak tvořím. Tvořím krásný domov, když uklízím a zdobím jeho části. Tvořím, když pracuji na zahradě. Tvořím, když vedu semináře. Tvořím, když si připravuji přednášky a prezentace. Tvořím, když vařím. Měla jsem tvůrčí přístup, když jsem učila. Tvořím, když ….

Peníze mi umožnily další vzdělávání, investování, větší svobodu při rozhodování podle hodnoty a nikoli podle množství peněz na účtu. Díky penězům jsem mohla podpořit ty slabší, ať už po tornádu nebo ve válce nebo dětské domovy.

Dřívější doba skromnosti mě však také naučila něco důležitého. Naučili jsme se s manželem všechno si vyrábět, šít, plést, vyrábět nábytek, pěstovat a potom zavařovat ovoce a zeleninu. Uměli jsme žít v hojnosti díky nápadům.

Neměli jsme na luxusní hotel, tak jsme jeli na vodu (tehdy levné). Neměli jsme na luxusní horský hotel, ale zároveň rádi lyžovali. Tak jsme si zaplatili levné ubytování, kde jsme si vařili a střídali se s dětmi, jeden lyžoval dopoledne, druhý odpoledne. S dětmi vždy někdo z nás byl a večer společný.

S manželem muzikantem jsme jezdili na festivaly, kde vystupoval a já na něho byla velmi hrdá.

A něco velmi důležitého. Nemám v sobě strach, že bych mohla o současné peníze přijít. Proč? Protože už vím, že jsem dokázala žít i s málem. Ale rozhodla jsem se pro finanční hojnost.

Příběh 2 – PRACUJEME JEN KVŮLI PENĚZŮM?

Mnozí ano. A bohužel nic jiného nepoznali.

My s manželem jsme již důchodci. A náš přístup k životu není úplně typicky důchodcovský.

Už přes 30 let úspěšně podnikáme v MLM s firmou Amway. Přestože jsem to chtěla na začátku manželovi rozmluvit, postupně jsem objevovala nejen výjimečnou kvalitu výrobků, ale také obrovskou hodnotu tohoto podnikání, když se dělá srdcem a férově. A k tomu patří i hodnota přátel.

Díky zaměření na zdravý životní styl jsme pomohli nejen sobě, ale i mnohým dalším lidem. Díky vitalitě podporované doplňky Nutrilite a časové flexibilitě se můžeme věnovat dalším tvůrčím projektům.

Manžel (73) hraje ve svých kapelách a tvoří humorné texty k hudbě. Já (téměř 70) pořádám semináře pro ženy a tvořím si na fb a na svém webu články v blogu. A stále cestuji. Naposledy Nepál Mustang ve 4000 metech. A věnuji se i vnoučatům.

A to vše na pohodu a v souladu s tempem, které odpovídá našemu věku.

Co si myslíš ty? Vyměnila bys tento životní styl za posedávání na lavičce a čekání, až další den nějak uteče? Nebo za hodiny strávené rozčilováním se nad něčím, co nemůžeš změnit? Věřím, že ty ne.

Proč se na to ptám? Protože nedávno se můj manžel bavil s kamarádem z dřívějších dob, který je také už důchodce. A tento člověk, kterého máme oba rádi, mu řekl: „Ty ještě pracuješ? To ještě nemáš dost? No jo, vy podnikatelé myslíte stále na peníze.“ „Au“.

Ve skutečnosti mi tento člověk řekl: „Já si myslím, že lidé pracují jen kvůli penězům.“

A svůj vlastní pohled na práci na nás jen promítl.

Jeho očividně vůbec nenapadlo, že člověk může mít radost z pracovního procesu. Že něco hodnotného vytvořil. Že něco dělá, protože ho to stále baví. Že ho to stále naplňuje. Že ten svůj život ještě nezabalil. …

Ano, nechám si za to, co vytvořím, zaplatit. A jsem za to ráda. Už jsem psala, že jsem začala vnímat peníze jako své přátele.

Mám ráda peníze a zároveň jsem ráda, že nemusím myslet stále na peníze. Že můžu dělat to, co mě baví. Že to můžu dělat v jakémkoli věku a způsobem, který je se mnou v souladu.

TAKŽE, KDY JDE HLAVNĚ O PENÍZE?

Příběh 3 – POZOR, DĚTI BY NEMĚLY PRACOVAT.

Máme velmi nadaného vnuka (13) na hudbu. A nejen my, i naši přátelé mají vnoučata, která jsou na něco nadaná. A shodli jsme se, že je to radost, když pozorujeme, jak ty děti nebo mladí lidé rozvíjí svůj přirozený talent. Prostě radost.

Manžel je muzikant a má co předávat. Vnuk je extra nadaný. Ale většina z nás ví, že nadání nestačí. Je třeba i trénovat. Vnuk má štěstí, že má dědu, který ho velmi dobře vede. Děda je šťastný, že to vnuka s ním velmi baví.

A tak spolu hrají několik dní v týdnu. Výsledky jsou samozřejmě vidět a vnuk si může užívat už první slávu. Ale to hlavní je, že ho moc baví hrát a tvořit. Když jsem se ho ptala, zda někdy ve škole myslí na to, až si odpoledne zahraje, tak mi řekl, že každý den :-).

Také už občas vystupuje s naší rodinnou kapelou. Má radost, že může ukázat, co umí. Že si může zvykat na podium a vystupování před lidmi. Že může obohatit kapelu, s kterou si zahraje. Že je členem kapely, kterou jako dítě obdivoval. To jsou všechno velmi důležité kroky pro rozvoj jeho talentu.

A přesto jsme uslyšeli: „Pozor, ale děti v tomto věku by ještě neměly pracovat.“ Nebylo to myšleno špatně. Ale je z toho vidět, jak máme to slovo práce a peníze hluboko zatížené předsudky a strachy.

Nebo bychom mu měli říci?: „Máš talent, ale ještě jsi na něho moc mladý.“ Nebo: „Jsi opravdu dobrý, ale vystupovat ještě nemůžeš, protože by tě to mohlo zkazit.“ Nebo: „Kapela dostala nějaké peníze, ale tobě nic nedáme, aby tě peníze nezkazily.“ I ty asi cítíš, že určitě ne.

To, jestli ho jeho talent a vystupování na koncertech povede k naplněnému životu nebo do problémů, bude záležet ještě na jiných věcech. Zatím mu to do hlavy nestoupá.

A podle mě se již v dětství učí, že může tvořit a dělat to, co ho baví a naplňuje. A nejen pro peníze. Ani proto, aby někomu něco dokazoval.

Příběh 4 – KDY K NÁM PENÍZE PROUDÍ?

Na toto téma dělám víkendové semináře. Teď přidám jen jeden příběh z práce s lidmi.

Občas slýchám věty nebo myšlenky, které by se daly vyjádřit takto:

„Kdy už konečně budu mít novou kvalifikaci?“. „Kdy už konečně budu vydělávat ty velké peníze?“ „Co mám dělat, abych konečně vydělal ty peníze, o kterých jste mluvili?“, „Kdy už konečně budu mít …, kdy už konečně budu tím ….?“, „Kdy už mi konečně začne chodit ten pasivní příjem?“. „Který MLM je nejlepší k tomu, abych se co nejrychleji dostal k ….?“ „Co musím udělat, abych co nejrychleji dosáhl úspěchu? …

Tyto věty a otázky mají podle mě jedno společné. Jsou zaměřené jenom na sebe, na to, co chci já. Na to, kdy dostanu něco co nejrychleji, pokud možno hned. Mám na to přece právo. Někdy jsme dokonce ochotni pro to hodně udělat. Dokud nevyhoříme. Dokud to nevzdáme s myšlenkou, že to stejně nefunguje nebo, že na to nejsem.

Tady jde také o peníze. U někoho hlavně o peníze. A na začátku to dokonce chápu.

Já doporučuji jinou otázku:

„Jak můžu druhým prospět?“ S tím, co mám, co umím, co tvořím, …

„Jakou hodnotu držím ve svých rukách?“

„Jakým způsobem ji chci nabídnout druhým, kterým může také prospět?“

„Jsem si vědoma hodnoty toho, co dělám a tvořím?“

„Jsem ochotna tuto hodnotu poslat dál?“

„Jakým způsobem to chci dávat dál, abych u toho zažívala radost?“

Pak může začít proudit hodnota. To, co dávám druhým, se vrací ke mně jinou formou. A jednou z těch forem mohou být právě peníze.

Pokud budu této energii a hojnosti otevřená. Pokud si jsem vědoma hodnoty mých darů a najdu odvahu, aby mé dary proudily k těm správným lidem.

Tak to byly 4 příběhy z mého života. Čtyři příběhy o penězích.

Věřím, že vás budou něčím inspirovat.

Přeji radost z toho, co děláte. Co vaše srdce naplňuje. V čem můžete rozvíjet své talenty a dary. Přeji vám také odvahu se svými dary vstupovat do života. A otevřít se hojnosti života.